v rukou držíce, opatřili si na cestu lahvičky sladké lihoviny, kapsy a šátky naplnili koláči. Pro nevěstu vyhledal družba nejlepší povoz, k ní přisedla stará svatbí a starší družička.

Pozvaní starali se vždy o to, aby do povozu přišli vždy stejné koně; neměl-li takových jednotlivec, spřáhli je dva sousedé. Aby koně na sebe zvykli, dělaly se se spřežením před svatbou zkoušky. Všecky koně měli žíně v ocasech i ve hřívě spletené a hedvábnými červenými stužkami ozdobené, v ocase při mašličce i kousek rozmariuy. Do povozu ženichova přisedl družba a některý blízký příbuzný ženichův (svědkové). O pohodlí družiček starali se mládenci. Samo sebou se rozumí, že družba, který ustanovoval pořádek, v jakém povozy následovati mají a o pohodlí všechněch svatebníků, zvláště sousedek a jich dcerek byl pečliv, poslední do vozu vstoupil.

Někdy družba i mládenci jeli vedle vozů svatebních na koních. Který ženich si vedl vysoko, jel do kostela také na koni; z kostela však seděl již při nevěstě.

Na dané znamení povozy se hnuly; vznešenější v popředí, povoz s nevěstou býval vždy první. .Nerozumný zvyk střílení z pistolek mezi jízdou mnoho neštěstí způsobil. O chudé svatbě místo střelby bouchalo se před svatebníky velikými hrnci (střepy) do cesty, do plotu. O bo> hatší svatbě jeli také hudebníci ve zvláštním povoze neb aspoň několik trubačů se na jednotlivé vozy zachytilo, aby veselými fanfárami průvod provázeli. Zpěv a vřískavý výskot svatebníků zazníval ještě, když průvod již daleko za vesnici se dostal.

Mezi skupiny diváků, zvláště mezi děti, které na svatební průvod podívat se vyběhly, metali svatebníci koláče, jimž m e t y n k y nebo me tácky říkali. Koláčů těch chápal se rád každý, poněvadž prý nebolejí záda toho, kdo je jí.

Byli-li svatebníci hudebníky doprovázeni, tito při příjezdu do farní osady vystoupili, v předu průvodu kráčeli a veselý pochod až k samému kostelu hráli.

Při jízdě do kostela vyzvídají svatebníci, nepotkali-li povoz se šimly, znamenalo by to neštěstí pro snoubence. Povoz hnojem naložený, jedoucí proti svatebnímu průvodu, přináší smrt tomu ze snoubenců, po jehož straně se vyhýbal. Je -li současně se svatbou pohřeb v osadě, očekává se, že jeden z novomanželů brzy zemře.

Zaznívá-li ke průvodu svatebnímu odněkud hlas umíráčku, zlé to znamení, neboť zvoní-li se muži, nebude míti dlouhého věku ženich, zvoní-li se ženě, zemře brzy nevěsta. Z deště nebo sněhu svatebníci si mnoho nedělají; vždyť to padá štěstí novomanželům. Zapotili-li se koně u povozu, v němž jela nevěsta, bývalo o její poctivosti pochybováno. Když se kolo vyvlíklo nebo náprava zlomila u vozu nevěstina, znamenalo to pro snoubence veliké neštěstí.

O nevěstě, která nebyla věnečkem ozdobena, říkali, že jí ho koza sežrala. Při ženichovi sváděno to na kozla. Vidouce diváci