setí, podle přesvědčení, že obilí bude lépe roditi. Do nedávných dob bylo prý lze viděti podobné kytičky v každém, téměř domě basilejského okolí. Byly uvázány z oněch posledních stébel na poli, které sežínaly se se vší zbožností a obřadností, u kterých všichni ženci se zbožně modlili a které musilo sežíti nevinné dítě.131) Poslední obilí nenechávalo se tedy na poli, nýbrž přinášelo domů, aby požívalo za to veškeré úcty a důležitosti.

Víra v poslední klasy jako zvláště šťastné byla běžná i v Německu, zvláště v Badensku, kde Glückshämpfeli mohly býti tři první, obyčejně však 3, 7 nebo 9 posledních stébel obilí toho roku posečeného, které se ukládalo, za kříž ve světnici. Šťastné klasy uschovány nalézáme však, pokud sporé zprávy informují, i na opačném východním konci Německa, nejen v ale-manském území, nýbrž i ve Slezsku, kde se zavěšovaly na zrcadlo, za obraz i na strop nad stolem.132) V alpských zemích rakouských přibíjejí se tři klasy na dveře a každého roku se obnovují, na jaře pák zaorají se do první brázdy. Někdy věšejí se tyto malé svazečky, obyčejně z nejkrásnějších klasů pole, pod střechu, obvykle však strkají sa za krucifix v „božím koutě" ve světnici s obrazy svatých.133) Vlivem poměrů vytvářely se hojné variace v provádění obyčejů a nemůžeme očekávat přísnou důslednost ve všech krajích tak rozdílného života a kultury. Zatím co s jedné strany mizela souvislost těchto klasů s úrodou a s obyčeji žní, s druhé strany nabývaly významu ochranného a stoupala důležitost jich samotných jako prostředku přinášejícího požehnání, takže klasy obilní stávají se vůbec talismanem, i když používá se vybraných stébel kterýchkoli, které se nejlépe k účelu svému hodí. Není pak divu, povznášbli se ještě i jiná stránka těchto zvyků, stránka formální. Jestliže zůstávaly svazečky obilí po celý rok na předním místě v koutě světnice, u obrazů svatých nebo nad stolem, jaký div, že splétaly se-ve tvary stále ozdobnější a že používalo se jich ke zhotovení závěsů ladné formy a pěkného zevnějšku, ať již samy daly původ k nim anebo vtaženy byly v okruh zvyku jiného? Tak snopečky, obyčejně z posledního obilí, které se ve Švédsku zavěšují po žních do předního kouta světnice a které zůstávají tam do vánoc, aby dostaly se ptákům, podobně jako charakteristický pro tyto končiny vánoční snop (obvykle poslední sežatý), bývají velmi ozdobně spleteny, takže jsou skutečnou ozdobou na stěně. Když však ozdobnost nabývá vrchu, spletou se pak ovšem z obilí, jež zdá se k tomu nej-vhodnější.134) Ve východních Švýcarech, kde všeobecně poslední stébla obilí se ukládala v rohu světnice, zhotovovala se