1354. Se sousední vesnicí Libotyní, rozloženou na úpatí vrchu, tvořila tehdy statek vládyk z Libo týně, proto v starých listinách se často Lštění s tímto jménem zaměňuje. Od. poč. 16. století patřila Libotyně i Lštění k zámku Vimperku.

Lštění pro svou půvabnou polohu, od světa odloučenou, bylo častým útulkem nábožensky hloubavých poustevníků. Léta 1521 dokonal zde život svůj pan Jan Popovský z Bezejovic, živ jsa tu na poušti mnohá léta (epitaf ve farním kostele). Tomek i Palečky připomínají zde k roku 1519 pobyt bratra Matěje poustevníka, muže pamětihodného, jenž, vyšed sem na poušť, žtrávil zde několik let „na horách u sv. Vojtěcha blíž od hory Boubínské" a psal odtud kárný list purkmistru a radě města Prahy.

Osádka sama, rozložená na hřbetě hory, před větry málo chráněná vrcholem jejím, nebývala nikdy rozsáhlá. Původně čítala jen tři dvory selské, faru a snad i krčmu. Dnes čítá mimo ony tři původní statky ještě dva chaluplníky a ostatní přístav-níky, celkem 12 usedlíků, podle příhodnosti povrchu při cestě volně rozložených. Zvláštní skupinu, poněkud od těchto usedlíků oddálenou, tvoří tři staré usedlosti, „u Kosmatů, u Bendů a u Šebestů", jež si našly místo při křižovatce cest, vedoucích čtverým směrem, v čele svých rozsáhlých pozemků, jež se táhnou za příslušnými dvory.

Prvním dvěma statkům, Kosmatovu a Bendovu, podařilo se umístiti obydlí proti stranám slunečním, k východu a jihu, kdežto našemu třetímu, č. 9, u Šebestů, nyní Kůs, zbyla poloha v té příčině nejméně příznivá. Okna velké světnice hledí tu k západu do malé návsi a k severu, do průjezdu dolních vrat, jsouce však zde hustými korunami mohutných jilmů před úpornými větry dosti chráněna. K východu a zároveň dovnitř hospodářského dvora směřují pouze okna přístěnku výměnkářova obydlí, který se v našich horských všech dosti zřídka vyskytuje.

Každé z těchto tří hospodářství tvoří pro sebe uzavřený celek, ve svém nitru však nestejně seskupený. Svým vlastním rázovitým typem vyniká náš uvedený dvůr neboli živnost, při níž jest poloha sklepa se sýpkou nejvíce význačná, ležíc právě na nárazné straně stavení. Tím, že zaujímá rohové, ke křižovatce přilehlé místo, působí již svým vnějším zjevem dojem zvláštní pevnosti stavby. Obklopena silnými zdmi, tvoří tato sýpka se sklepem opravdu bezpečnou schránku majetku, v ní uloženému. Jen horní sýpka propouští dovnitř trochu světla úzkými otvory, více skulinami, dolní místnost sklepní osvětlena bývá pouze otevřenými dveřmi, z domu vedoucími.

Do stavení vchází se přímo zvenku dosti těsnými dvířky, otvorem mezi silnými zdmi do nepravidelného půlkruhu sklenutými. Vstoupíme nejdříve do domu, kde v šerém koutě zahlédneme i starou malovanou almaru, z domu pak asi po dvou kamenných schůdkách jest vchod vpravo dolů do zmíněného otvoru sklepního, vlevo do světnice a přímo vpřed podle dveří černé kuchyně dále do vnitřku dvora. V zazděném koutě domu