šindelnými, v ní vikýř, kterým se metá píce pod střechu. Zadní, vnější strana kůlny jest však plně vyzděná. Zbytek nezastavěného obvodu dvora ohraničují tarasy s plaňkovou hradbou a klenutá vrata, krytá stříškou. Prostor dvora jest takto úplně uzavřen. Jej obklopuje dále se tří stran sad, v kruhu a zčásti i zpředu před sýpkou rovněž tarasem a naválenými balvany obendaný.

K živnosti přináleží asi ke stu strychů pozemků, půdy onné, loučné, pastvin i lesa, avšak vzhledem k horské poloze málo výnosných.

Zde dlužno se pozastaviti u zajímavého zjevu, který ukazuje, jak rozložení statku a hlavně umístění sýpky se sklepem čelem do vsi a nejen toto, i některé další podrobnosti, jako> klenutá vrata se stříškou a konečně i obvyklé malé výklenky po obou stranách otvoru dosti připomínají podobné založení statku u starých domažlických Chodů. (Viz J. F. Hruška. Statek i chalupa na Chodsku, Češ. Lid, II., 47). Předem připomínám, že z uvedených dvou příkladů nechci vyvozovati nezvratných důsledků, ale uvažme a srovnávejme s tím, co naznačuje-i sám archivář Fr. Teplý, krajan zdejší, znající svůj rodný kraj podél řeky Vo-lyňky tak dobře jako Chodsko, ve své studii: Staré popisy Chodů u Domažlic.*) Píše: „Podle seznamu (zpředu v jeho článku uvedeného) zdá se, že Chodové pěstovali některé další styky s bratry v povolání Stachy a Králováky na Volyňsku. Nalezneme totiž na Chodsku mnohá příjmení, která na Volyňsku dosud, ale jinde zřídka se ozvou..." Naše Uhřice nepatřily sice přímo k Volyň-ským Královákům, ani Stachům, ale leží těsně na obvodu tohoto území, kdysi obranou jejich pověřeného. I některá jména, na př. Hrubých (jako v Dražanově), které na zdejší živnosti se objevuje již v 17. století (farní matriky vlachobřezské), nebo nynější Květou (i ve vsi Lhotě na Domažlicku), dále Seiner v obci se vyskytující, podporují tento dohad.

Podobné zařízení, kdy do vsí čelí sklep se sýpkou i(na Chodsku „srub"), nikoliv světnice s okny, která skryta v pozadí hledí jen do dvora, vyskytne se ještě tu a tam ve volyňských všech.

Podepřeni těmito doklady neostýcháme se tvrditi, že toto býval starý typ selského domu i v našem území šumavském, dnes už téměř vyhynulý, ježto dům s obydlím vpředu s okny do návsi a sýpkou, naproti přes dvůr u vrat položenou, stává se již všude pravidlem.

Lštění, dům č. 9. Zajímavá svým horským typem i polohou jest farní osada Lštění, v mluvě okolního lidu podle farního kostela i Sv. Vojtěch zvaná (domácí i blízcí osadníci říkají Lštíně, ve Lštíni). Místo vyniká krásným, širokým rozhledem do velké části jižních Čech i na hraniční velikány horské, Boubín, Bobík a j. Osada leží vysoko na východním konci žulového masivu Sv.-Mařského, 879 m n. m. Fara připomíná se zde již před rokem