volyňské. Příjmení Provod, Provoda posud se vyskytuje na př. v Marcovicích a, jinde po bývalých králováckých osadách.

Druhý, nemémě zajímavý podhorský typ selského statku v téže vsi Uhřicích jest zřítí na živnosti č. 13 „u Hrubejch" (nyní Květou). Na první dojem myslíš, že to opevněné horské obydlí selské. K tomuto dojmu přispívá, vedle jiných známek, i jeho vysoké položení na stupňovitém, však neurovnaném svahu, dí-váme-li se od zděných vrat, za nimiž rozkládá svou rozložitou korunu mohutný ořech. Postranními vrátky vejdeme do dvora a po pěšince kol malé, nepěstované zahrádky stoupáme k domu. Dříve však ještě vzbudí náš podiv nadmíru široké asi 3 m měřící zápraží, zdvíhající se na vysokém tarasu, nezakryté přečnívající střechou, takže vystaveno jest přílivu všech dešťů i sněhů. Jeho plocha, podle nerovného terénu stoupající i klesající, vydlážděna jest plochými balvany žulovými vpravdě kyklopských rozměrů. I ze stěn stavení vyčnívají sem ze základů skalnaté útesy, na nichž spočívají základy zdiva tak mohutného jako u dávných tvrzí. Úzká okénka sýpky, chránící vpředu obydlí jako bašta, ty holé plochy masivního zdiva, ba i četné otvory holubníků, zírající s půdy pod střechou jako střílny, skrovné.otvory okenní ze světnice, uchýlivší se až do pozadí, vše to vzbuzuje ony dojmy bezpečnosti a pevnosti.

Z venka této naprostou primitívností śe vyznamenávající stavby již rozpoznáme disposici vnitřních prostorů. Vpravo od domovních, dveří ven k návsi do úzké zahrádky vysunut jest sklep, v němž schody vedoucí poklopem v trámovém stropu na sýpku v patře. Za prostorným „domem" černá kuchyně, v níž se posud v letní době vaří i peče. I zde pod povalovým stropem „domu" spatříme otvory holubníků, vyúsťující ze sýpky a z půdy nad kuchyhí. Vlevo asi po dvoU kamenných schodech vstoupíme do velké a jediné světnice značných rozměrů; v ní ohromná pec s kamny a plotnou, zabírající téměř čtvrtinu prostoru, i starý krb u dveří. Všechno zařízení, dosti jednoduché, mluví o prostém životě rodinném.

Ze světnice k poledni hledí do dvora dvě nevelká okna, pod nimiž ze širokého zápraží vedou dveře do „lochu" pod světnicí, třetí okénko hledí pak do kůlhičky, kryté touže střechou; v ní jsou dva roubené chlívky na havěť i čurýky. Z této kůlničky vystupuje se po žebříku na půdu. Dále pak pokračují stáje pro koně a chlévy na hovězí dobytek. Až překvapující prostotu stavby dovršuje záchod, tyčící se tak bez ostychu na povýšeném zápraží proti dveřím do „lochu". Kryt stavení tvoří šindel a z nouze i sláma. Té se totiž v horách často nedostává.

Na konci stájů připojuje se v pravém úhlu menší chlívec a vedle stodola. Ta stojí na mohutných zděných pilířích, v rozích a mezi pernami a mlatem umístěných, výplň stěn tvoří vodorovné trámce.

Třetí stranu nádvoří zaujímá kůlna na vozy, spočívající rovněž na zděných pilířích, kryta jest střechou doskovou s okraji