str. 132
189. Nic netrvá na světě věčně,
praví nám minulý čas,
každý tu pobude chvilku
a již se stěhuje zas.
|
a) Pět swětských pjsnj. (Hned na straně 1. za tímto nápisem počíná tato píseň, označená: Prwnj: Pigácká. Na straně 2. jest píseň: Druhá, počínající slovy: Ach, není tu, není, coby mne těšilo. Na 2. straně pak jest počátek písně: Třetj, jež počíná slovy: Červená růžičko', co se nerozvíjíš. Na 3. straně končí tato píseň a, počíná: Čtvrtá: Mařenka, počínající slovy: Má zlatá Mařenko, pozoruj to. Na 4. straně jest píseň: Pátá: Sladko umřjti, jež počíná slovy: Jede mladík na svém koni, jede do boje. 16,6—10 cm, 4 strany, (číslo této písně: 163, ostatních: 164, 165, 166 a 167). Na konci 4. strany jest pod vodorovnou přímkou: Tisk a sklad A. Augusty w Litomyssli, 1855.
190. O hřebičku zahradnický,
růžičko voňavá,
kterak na tě zapomenu,
když mně nejní
věc možná,
zapomenu-li já jednou,
zas mně lidi zpomenou,
žes bývala upřímnější,
když jsem chodil za tebou.
|
a) Libý zpěw pro mládenci a panny, w čas radosti. (Obrázek: malý chlapec s malou dívkou sedí před keřem pod stromkem u koše s květinami.) Pod vodorovnou přímkou: Tiskem a nákladem Jos. Bergrowé w Litomyssli. 338, 11—8,2 cm, 8 stran, (468).
Na konci 8. strany jest vytištěno:
Tato píseň je složená
na příklady mládencům,
v Prostějově při skleničce,
a to k vůli děvčatům,
aby si ji zazpívali,
a té falše nechali,
by raděj hezké chasníky
večír hubičkovali.
|
Nad 1. slokou není ozdoba. Nápěv této písně není udán.
b) Libý zpěw pro mládence a panny, w čas radosti. (Obrázek: na oblaku, od dola ovroubeném věncovím, sedí Amor, s dvojitými křidélky, a drží ve vztyčené levici planoucí pochodeň a v napřažené pravici srdce plápolající, na němž jest napsána trojka.) Tiskem J. Berger=owé w Litomyssli 1868. 10—8,5 cm, 8 stran, (169). Ve výtisku chybějí strany 7. a 8.
Nad 1. slokou není ozdoba.
Nápěv není udán.
c) Libj spě w pro Mládencj a pannj w čas radosti. (Obrázek: prostovlasý mládenec v dlouhém kabátě, pod jehož vystřiženým dlouhým límcem jest patrna dlouhá, až ke krku upjatá vesta, drží svou levicí zezadu svou milou, jež má v účesu vysoký hřeben a jest oděna dlouhým šatem s životem, kterýž má límec a široké rukávy, její šátek, přes ramena splývající, jest přidržován pravicí mladíkovou, již zároveň tiskne panna svou levicí, kol obrázku tohoto, v němž oba jsou vykresleni jen po kolena, jest věnec, jehož dolní část má sedmiplátkový květ a po
|