Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 111

Nápěv není udán, nýbrž jest jen poznamenáno, že zpívá se známou notou.

Nad 1, slokou jest ozdobné záhlaví, jehož střed sloupcovitý, krytý trojúhelníkem, z něhož vyrůstá 6 širokých listů, jest po obou stranách opatřen stylisovanými haluzemi a rohy hojnosti, naplněnými hojně kvítím.

Sloka 9. (poslední) oznamuje:

Tuto písničku skládali

Rainerský vojáci,

který panny milovali

v Praze, taky v Hradci,



144. Loučení, loučení,

což jest to těžká věc,

skládali ji česky

pro panenky hezký,

nechceme vás víc milovat,

jste falešný všecky.

když se musí rozloučiti

s pannou svou mládenec.

a) Dwě nowe P j sně Mládencům a Pannám, pro obweselenj mysle a vkrácenj času na swětlo wydané. (Obrázek: na hrano-lovitém pomníku stojí dvě srdce a na každém tonHo srdci holubice, takže se zobáky dotýkají.) Pod vodorovnou linkou: Wytisstěná na Horách Kuttných, 1814. 11—8 cm, 8 stran, (926, při 960).

Na stranách 2. až 5. jest píseň: Smutně zahradník zpíval, jsa láskou raněný. Na stranách 5. až 9. jest za nápisem: Jiná. píseň: Loučení, loučení.

Nad 1. slokou jest vlnitá linka s vodorovnými konci, jejímž středem jest srdce, mající po obou stranách útvary ze dvou obloučků.

Nápěv není udán.

145. Má panenka v hrobě leží,

mé srdéčko po ní touží,

že jest byla vždy upřímná,

proto mé srdce ranila,

smutné jest truchlivé,

to má milá pro tebe.

a) Marss Mosskowitský,: aneb Odměna za wěrnau Lásku wssem Milownjkům k zpjwánj na Swětlo wydaná. (Obraz: plápolající srdce, probodnuté z pravá zdola šípem, z pravá shora mečem a v půli své vodorovné šíře pilou.) Pod vodorovnou přímkou: Má Pannenka w Hrobě léžj sc. 11—8,5 cm, 8 stran, (127).

V čele 2. strany před počátkem 1. sloky jest nápis: Mosskowitský Marss.

Nad 1. slokou není ozdoba. Nápěv není udán.

146. Má panenka v rakvi leží,

mé srdéčko po ní touží,

že jest byla vždycky upřímná,

proto mé srdce ranila,

smutné jest truchlivé,

to má milá pro tebe.

a) Odměna za wěrnou lásku. (Obrázek: náhrobní deska Obdélníková při okrajích dolních přečnívá v každém rohu menším obdélníkem a má nahoře členěnou římsu, na ní větvici dubovou; na průčelní stěně desky hrobní visí věnec, držený na každé


Předchozí   Následující