do sféry turnajové), činilo jisté obtíže,21) potom moravské a slezské souznačné sloveso hurd a ti (-ať), také hurd i k a ť a h u r d n ú ť „hrncovati, hrbolcovati, stoßen, holpern, lärmende Stöße machen", zvláště o nemotorné chůzi člověka, ale ještě častěji o nerovném a drkavém pohybu kolébky nebo i saní, též o hřmotném pádu sudu (srov. lašské: Na hůře cosi hurdlo, jakoby bečka spadla).22) K tomu nutno připojiti moravská substantiva hurda „divoká kráva" (srov. výše gallský — byť přenesený — význam „beran"!), hurdačka „řídká kaše z mouky a durděného mléka", hurdálek „hrkálek, vozík, na němž se hurda, ein Rumpelkasten" a patrně i osobní příjmení Hurdálek „hurdavě chodící". V polských nářečích značí hurd a č „třásti" a totožné h ó rda č „uvésti v pohyb a i zmatek". Ur du urdu je tamže napodobení zvuku, vydávaného trak arem.

Při základu burd- má zřejmě zvukodobný ráiz latinské burdo „čmelák" a 'snad také italské bordo „Trampe, tlouk" vedle franc. b o u r d e „berla, Krücke"23); a ještě jednu domněnku snad není potřebí zamlčovati, totiž tu, že staroíran-couzské subst. bo>(u)hourt, b ohoř t, beihort, jimiž se původně značil náraz oněch dvou jízdných šiků kopími na sebe, mohlo by býti jaksi anticipované, resp. prosmýknuté * b u (r)J-h u r t, z něhož by se disimilací bylo dostavilo zdloužené b u-h u r t a vyrovnané potom b u h u r t n. b o h o r t atp.24)––

Materiál náš, po mém mínění dojista ještě neúplný, jest vyčerpán i nastává nám nyní úkol trojí: především sestaviti přehled jednotlivých kategorií s čurymury souběžných, poté vytknouti jejich společný ráz a nakonec se pokusiti o výklad jich z nějakého společného pramenei. Tím teprve dojde leckterá drobnost, dosud zdánlivě bezvýznamná nebo přehlížená, nového osvětlení a významu.

Kategorie námi v jazycích indoevropských zjištěné jsou tyto:

I) k u r (i) mu r (i)

s-druhotvary jednak palatálním šur(i) mu r (i), jednak afri-kovaným čur(i) mur (i), jednak ke kategoriím III. a IV. přizpůsobeným šur bur;25)