ná, ale sotva bude vysvětlena, uznáme-li všeobecné přejetí s jedné (na př. české) strany na druhou, nýbrž mnohem spíše tehdy, bude-li tu tušen společný základ, jednak zcela přirozený, samostatný (pro primitivní napodobování zvuku, na př. hlasu krocana), jednak předindoevropský, substrátový (srovnej o tom doleji).

Ve výčtu německých útvarů, majících vztah k našemu čury mury, vyčerpali jsme typus s prvním členem š- (zřídka č-)-ovým a druhým m-ovým. Jest však další kombinace k-ová a m-ová, jejíž jeden příklad jsme poznali v Curly Muri y Puf atp. Jiné prostší doklady tohoto rázu jsou: švýcarské k u r r i-m u r r i nebo k u r r i-m u r r 1 i m. „morous", kteréž se arciť priraďuje k dvojici slovesné kur ren (i k ü r-r e n) ia mur r e n, sdružované i spojkou u n d, divoijici původu rovněž všelijak onoimatopoetického, ale zde významu dosud v švýcarštině i při kurren zachovaného „bručeti, mručeti", takže i samo- kurri m. značí „bručáka, Knurrtopf" a jiné ná-řeční kurre „krocana".12b) Opačný smysl chová však v sobě tentýž základ s jednoduchým -r-: švábské, poznaňské, waldecké a dolnorýnské, ale též nizozemské k u r e n značí „veselé nápady, šprýmy, Possen, Schwanke", druhotvary kür. e n (V nizoněmč. a výeh. frištině) a kir en (v Livonsku) vyjadřují jednak zase „šprýmy až bláznivé" a „pošetilosti, legraci", jednak „podivné posunky". Adj. kü r i g (vých.-friské a nizoněm.) a kurí ig (švýc.) znamenají „sonderbar, spassig", ad!j. ku r r i s c h (nizoněm.) „pošetilý"; subst. (ein n ä r se h e r) kurí (durynské a jinaké) „podivný člověk", švábske g o r e „unkluger, seltsamer, kurioser13) Mensch". I ve flámštině je kurri e n. kirief. „ničema". Oblíbenou pak složeninou je nizozemské k u urna a k e r, cášské k u r e m ä c h e r a holštýnské k ü r e n m a k e r „šprýmař, mira machinans". A spřeženina typu nám povědomého? Ta zní tentokrát kir e mir e, kteréž má trojí význam. 1. obratné rány šermířské, 2. podivné pohyby kejklířské (Mar-nix v Bienkorfu, mluvě o katolických obřadech, praví: met alle de grillen ende k i r i m i r i e n, kdežto Fischart překládá „krämereien"), 3. příliš jemná joráce (v Osnabrücku, odstín najisto z významu 2. vyvozený).

Kombinace k- a m-ová byla, jak vidět, stejně co do výrazu účinná jako spojení š-(č-) a m-ové; ba v němčině právě ona nabyla zvláštní obliby a docházela pak napodobení i v případech původu ne zrovna zvukodobného. Je to zjev, jejž poznáme o něco doleji pod jménem i t b á' při perštině a turečtině. Zde uvedu jméno čemerky „Nieswurz", jehož německé původní znění h e m e r a (nové dialektické herne r n) má druhotvar starý