str. 381
16. Protož tebe k nám
zůvi po třech dnech,
neb tvou žádost znám,
všeho zde zanech
a přijď na to místo,
kde jsi nalez mne,
tu stati koně
vynajdeš zajisto.
17. Vsednouc na něho
jeď s ochotností,
■nebo od něho
s velkou radostí
máš donesen býti,
rozkoše božské,
sladké, nebeské
s námi okusiti.
18. V tom boží anjel,
když s ženichem se
rozžehnal odjel
odtud pryč zase.
Ženich Boha svého
jest zveleboval
a oslavoval svaté jméno jeho.
19. Potom třetí den
Theofil ženich vyšel z zámku ven
a, nepožehnal svých;
našel koně toho,
když se modlíval,
hned neprodlíval,
vsed jest na něho.
20. Dost dlouho na něm
s pospícháním jel,
až jest s tím koněm
radostně přijel
na pole překrásné:
na něm kvítečko,
jasné slunečko
stkvělo se jest jasně.
21. Přišel jest k bráně
veliké zlaté,
když anjel Páně
ihned chvíle té
v cestu jemu vyšel.
On slezši dolů
s anjelem spolu
před městem pěšky šel.
22. Hekl inu anjel:
,Chceš-li sem v jiti,
abys to věděl,
máš obuv zouti.
Kterýž s ochotností
zůl se, bosí šel,
clo města jest všel
s bázní, poctivostí.
|
23.I nemohl se
jest nadiviti
města okrase,
kteráž se třpytí,
v něm všecko od zlata
tak slavný, krásný,
kunštoyný palác
v okamžení našel.
24. Kdež majestátně
Syn Boží seděl
a v své podstatě nad slunce se skvěl,
jemuž se anjele
slavně klaněli,
a čest zpívali
slavně a vesele.
25. Potom se dalo
krásné zpívání,
odkudž nastalo
nové plesání;
však radost největší,
vidění Krista
rozkoš přečistá
byla chuť nejsladší.
26.I hned té chvíle
řek mu Kristus Pán
řka: ,Theofile,
ač jest tobě k nám
dáno sem přijíti,
však jsa smrtelný"
■neb porušitelný,
nemůžeš zde býti.'
27. Ale Theofil
pro velikou sladkost,
zapomněl jest byl
na svět pro radost,
když jest uslyšel to,
že má zas jíti,
počal kvíleli
a řka s pláčem takto:
28. „Ej, jak jsou milí
tvoji stánkové,
jak ušlechtilí
tvojí příbytkové,
o Pane, králi můj!
Nechť zde zůstávám,
chválu ti vzdávám,
nejmenšl sluha, tvůj!"
29. Řekl Kristus Pán:
,Nemůž to býti, musíš v světě tam
nejprv umřití;
sem se dostatí máš,
když v nábožnosti,
v boží milosti
clo konce setrváš!'
|
|
|
