my jsme nevěděly, co to znamená. Rovněž v okolí Prievidze je termín ten cizí. V Lazanech se ženy podivily, že by se mohlo říkat jinak než chomút, grgule pirý nikdy ani neslyšely. Výrazu „Kamut" používají však jen Němky z okolí Německého Pravna. V sousední německé vsi turčanské, ve Vrícku, jmenují tenkou obroučku „Keil", v Handlové na rozhraní Ponitří a Pohroní mají pro menší, tvrdý, dole stlačený kroužek termín „Tom". Maďarky na sever od Nitry nazývají své drátěné podložky složité konstrukce ze dvou kruhů obvyklým označením „konty". Na západním moravsko-slovenském pohraničí známo je však

Obr. 5. Žena z Lefantovců u Nitry.

Obr. 6. Žena z Dolné Poruby u Ilavy.

i domácí označení, velmi přiléhavé, totiž „obálanica". Převládá na pravém břehu Váhu na jih od Puchová, ale přechází i na půdu Moravy.

Ve středním Slovensku je častý název „kyka" nebo „kytka". Jiří Palkovič ve svém slovníku z r. 18206) objasňuje slovo kyka jako „der lángliche mit Kuhhaaren ausgestopfte leinene Ring, auf welchem einige Slowakinnen in Gom. u. Neograd. Kom. ihre ho-hen Hauben aufgespannt tragen." Ladislav Bartholomaeides ve svém díle o lidu v Gemeru na rozhraní XVIII. a XIX. věku zmiňuje se také o vysokém nápadném ústroji hlavy u žen v údolí Ba-logu a v Malohontě. Způsobují prý jej obruče ze silné tkaniny, vycpané koudelí, které si ženy upevňují na vlasy vzadu hlavy