Jen „výtahem a takřka ukázkou" spisu toho jest pojednání „O původním významu bohyně Athény" (L. fil. a paed. X, 1883, str. 1—17). Nesouhlasí tu s názorem většiny mythologů, že obor působnosti Atheniny byl tak rozsáhlý, že nelze všech funkcí jejích odvoditi z jednoho pramene a zdůrazňuje naproti tomu zvláště, že jen ten výklad může činiti nároky na správnost, který dovede vysvětliti všechny funkce božstva z téhož původního významu. Poněvadž pak božstva řecká jsou personifikace určitého zjevu nebo síly přírodní, musí se výklad opírati o názory, jaké staří národové měli o jednotlivých úkazech přírodních. Athéna byla po názoru spisovatelově původně bohyně luny, stejně jako z ostatních řeckých bohyň též Artemis, Afrodite a Hera, o níž prý dokázal to nezvratným způsobem Roscher. Tu tedy upouští Král od mínění, jež zastával v prvé své studii. U různých bohyň těchto vystoupily do popředí různé stránky jejich bytosti, čímž ostatní byly zastíněny, třebas nešetřeny úplně. Všechny různé funkce tyto lze, jak v článku se postupně dovozuje, vyložiti z názorů, jež si vytvořili staří Rekové a jiní indoevropští národové o luně a jejím působení. To platí nejen o funkcích, jež jsou ve vztahu к přírodě, nýbrž i o ethickém významu Athenině, což je ovšem obor působnosti pozdější a z prvého odvozený. Je-li na př. Athéna též bohyní moudrosti, vyvinula se tato funkce z její dovednosti v předení, tkaní a v jiných řemeslech. Jest však známo, že mythologie různých národů předvádějí nám bohyně světla vůbec a měsíce zvláště předoucí, tkající nebo šijící. Ve výčet funkcí Atheniných vložen též výklad bájí o zrození Athenině, к nimž se Král později vrátil ve zvláštní úvaze. Všechny uvedené bohyně jsou původu řeckého ; jen Afrodite prijala některé rysy od podobných bohyň semitských. Nejsou to bohyně proethnické, neboť vyjma u Italů nenalézáme u jiných větví indoevropských bytostí s nimi úplně shodných. Poněvadž pak u Athény jest její původní přírodní význam nejvíce zatemněn, jest starší než ostatní uvedené bohyně, a sice jest časové pořadí jejich vzniku asi toto: Athéna, Hera, Afrodite, Artemis.

Jak připomenuto, věnoval Král výkladu temných bájí o zrození bohyně této zvláštní rozpravu: Báje o zrození Athenině (L. fil. a paed. XII, 1885, str. 1—40). Máme v podstatě dvě báje o zrození Athenině: dle jedné jest bohyně dcera vod, dle druhé zrodila se z hlavy Diovy. Na prvé versi mythu zakládá se epitheton její Τριτογένεια= zrozená z jezera neb řeky Tritonu, původně Okeanu. Tento mythus dobře se shoduje s podstatou Athény jakožto bohyně luny, neboť, jak hojnými doklady dovoženo, věřili národové indoevropští a částečně i jiní, že hvězdy, slunce i měsíc z vln Okeanu vycházejí a v ně zapadají, ba leckde si o nich vypravovali, že se z vod jeho rodí. Podstatný rys báje druhé, že Athéna zrodila se z hlavy Diovy, povstal nepochybně dvoj-významností slova κορυφή, jež značí „zřídlo" (t. j, Okeanu), ale též „hlava". I tato báje má však staré jádro: Athéna, bohyně světelná, rodí se za mnohých obtíží z Dia, boha oblačného, za přispění Herma (podle Roschera boha větru) nebo Hefaista a Prométhea, bohů blesku a ohně. Athéna rodí se tedy za bouře, což svědčí o tom, že mythus tento v původní své podobě patří k oné řadě indoevropských bájí, dle nichž bohové světelní, zvláště sluneční, ale i měsíční rodí se za jarních