namnoze nepřímo z jiných sbírek, jak Wesselski podrobně doličuje v úvodě svého díla (str. LV. sl.), a tak se proto nemůže nikterak mě-řiti s významem facecií staršího jeho krajana, papežského sekretáře a florencského kancléře Poggio Braccioíini. Poměr různých německých a francouzských vydání XVI. stol. к vydáním anekdot Arlot-tových rovněž se podrobně stanoví.

Lidovou tradicionalní literaturu zdá se neobohatily valně povídky a žerty dobromyslného a veselého faráře florentinského XV. stol. Aspoň výtěžek z nich pro hlubší poznání lidových tradic není velký, zajisté daleko menší, než pro studium látek jen literárně zpracovaných. Alb. Wesselski opatřil vydání své velíce obšírnými a důkladnými poznámkami literárně historickými a látkovědnými (I., 173—228, П., 215—-272), a každý, kdož se obírá těmito studiemi, s. velkým ziskem bude z nich těžíti. Srv. na př. o prodeji kocoura v zemi, kdež neznali koček a byli trýzněni myšmi, I. 223 č. 68, o kocouru, který držel kolik hodin v tlapách hořící svíčku, až spatřil myš, II, 116 č. 131, jak člověk snil o pokladě a pokálel se II, 267 č. 216, jak vlci žádali za rukojmě všecky psy a pak je sežrali II, 262 č. 198.

Vydání jest typograficky vzorně vypraveno, opatřeno hojnými snímky rukopisů a tisků starých jakož i starých obrazů líčících děje některých povídek Arlottových. Výtisky jsou číslovány a ovšem přiměřeně drahé — 28 Mk.

Druhá publikace Alb. Wesselského, vydání povídek a anekdot Hodže Nasreddina má pro srovnávací studium lidových tradic nepoměrně větší význam. V úvodě dotekl se stručně teoreticky otázky o poměru žertovné povídky к pohádce: Vznik prvé, potřebující jediný pohádkový motiv, aby se mu vysmívala, jest na rozdíl od pohádky, vypravující týž motiv, vázán na stupeň kultury, ve které různá, kdysi všeobecně rozšířená mínění jsou uznána za nesmyslná. Nejstarší jsou vypravování o hlouposti jiného. Taková povídka má pak, kdyby byla sebe primitivnější, ráz uvědomělého zpracování pohádkového motívu a podává jej namnoze v původnější formě než pohádka sama. V takové povídce — „Dummheitsschwank" nazývá ji Albert Wesselski — shledává jakýsi literární produkt, a pro tuto svou vlastnost proniká jako věc čistě bavící do kruhů, kde pro její podklad, totiž pro dotyčný motiv pohádkový, pro názory a představy dávno již zapomenuté a přežité vymizelo všecko porozumění. Spisovatel míní dokonce, že mnohé pohádkové motivy, dokonce nejprvotnější, teprv anekdotou je parodující byly přesazeny na cizí půdu, anebo byly na vlastní půdě probuzeny к novému životu. Dále sestavil vydavatel přirozeně všecko, co bylo pověděno o řečeném tureckém vtipálkovi, rozebral jeho poměr к arabskému jeho protějšku Džochovi, popsal různé sbírky jich anekdot, jakož i jich překlady. Mimo jiné poznal překlady srbské a chrvatské, ale o bulharském neví, ač jej uvedl P. Syrku ve svém bibliografickém přehledu bulharských pohádek v Archiv für slavísche Philol. VI. 132. Některé anekdoty z jižního Srbska vytiskl Olaf Broch ve svém díle „Die Dialekte des südlichsten Serbiens" str. 91 sl. Bohužel nedověděl se o pojednání M. Dragomanova „Turecké anekdoty v ukrajinské lidové literatuře" nyní Розв1дки I, 217 sl., ze kterého byl by mohl hojně