kroucenou (nejspíše býkovcové právo). Pravilo se mi, že to rychtářské právo." Zajímavé jest pojmenování rychtářského práva kňa-hyně. Za starodávna byl u Slovanů kňaz též zároveň soudcem, patrně znak nesl jméno dle něho kňahyně.

Mezi jiným jest historický doklad o obyčejovém právu, kde píše Ditmar (r, 976—1018) o lužických Slovanech o jakési holi, na jejímž konci byla ruka, která držela kruh. Tuto hůl nosíval pastýř po dědině

Obr. 5. Ostatkové právo ze Šlapanic u Brna.

dům od domu s pozdravem „Bdí Hennil — bdi".8) Co by toto rčení znamenalo, neumím udati.

Ve východním Prusku a v Litevsku jmenovali právo Klucke, Kri-vule. U Poláků „opolníci neb osadníci svolávali se na hromadu palicí („opolna laska" t. j. líska), posílanou náčelníkem od chalupy do chalupy, ode vsi ke vsí. Takovým způsobem svolávaly se ještě do nedávna u karpatských horalů vsi, skládající jednu obec na „velikou hromadu". Takové palice užívalo se také ve všech českých, lužicko-srbských a lůneburském Wendlandě.9) U Lužičanů jmenovala se heja nebo kokula (dolnolužícky délka, gmejnski klapać). Kokula, t. j. zakřivené dřevo vymizelo. Užívá se dosud gmejnské heje, t. j. dřevěná palice, která se s připevněným oznámením „hromady" posílá dům od domu; dosud tak v západní polovici pruské Horní Lužice, pak v okolí Wóslínku a v severnějších katolických vesni-