dovou tradicí řádění bílé paní na Telči r. 1645, když Švédové obsadili zámek a nedávali sladké kaše. Balbin líčí příběh nelidově a praví, že slyšel to „a fide digníssimis hominibus", tedy zajisté ne z úst lidu.

V pověsti o bílé paní krumlovské — dělení kruhu pověstí ve dvé jest zbytečné — podává Sedláček volně pověst, zaznamenanou Bal-bínem o tom, jak se bílá paní zjevovala u kolébky Petra Voka, něžně, o něho pečujíc, jak se rozhněvala, když chůva jí dítě vzala, a o tom, jak Petr Vok nalezl v Třeboni ve zdi, ve které bílá paní zmizela, poklad. Tuto pověst lid si vypravoval. Balbin sám zvěděl ji z vypravování starých lidí; líčení jeho nese se lidovým tonem, z řečí bílé paní vysvítá přímo lidový způsob mluvy. Již Chanovský mluví o pokladě, který byl bílou paní ukázán Petru Vokovi. Balbínovým přídavkem jest asi určení času rokem 1539 a dodatek, že z vykopaného pokladu pomohl Petr Vok císaři Rudolfovi II. vyplatiíí passovské vojsko r. 1611.

Věrněji podává znění předbalbínské AI. Jirásek v „Starých pověstech českých" 2. vyd. 1899 s. 293 n. Mimo jíž vytčené části uvádí Jirásek i zjevení bílé paní o polednách v okně staré věže zámku jindřichohradeckého. Zprávu tu podává rovněž Balbin a uvádí svědkem P. Jiřího Molítora (Mullera); lidové podání neví o tom ničeho.

Podobně jako Vítkovcům oznamovala bílá paní smrt i Berkům z Dubé, pánům z Lípé, Švamberkům, sr. Miscell, 1. с. XVI. 191. — I o bílé panně pernštýnské vypravovalo se podobně, sr. tamže pag. 192. Časem proměnila pověst bílou pannu pernštýnskou v bílou paní; ještě nyní jest pověst živá: podle záznamu Bufkové-Wanklové, Z Ječm. říše s. 59. п., oznámila pernštejnská bílá paní smrt jedné komtessy.

Bílá paní jako zjevení na hradě, ne vždy oznamující smrt člena šlechtického rodu, objevuje se velmi záhy v pověsti německé; už koncem XVI. stol. jsou podobné pověsti velmi četné. První zpráva jest z r. 1486: bílá paní ukázala se po smrti kurfůrsta Albrechta Achilla z Brandeburgu v starém zámku v Bayreuthu, sr. Minutoli, Die weiße Frau, Berlin 1850 s. 9. Na to ukazovala se též na Plassen-burku u Kulmbachuj r. 1540, 1554, 1567 oznámila prý úmrtí. Pak přenesla se pověst i do Berlína, a četná data jsou uváděna, kdy oznámila prý smrt člena rodu hohenzollernského, sr. O. Bockel, Die deutsche Volkssage 1909 s. 64 п. I král Bedřich prý vypravoval, že sám podobný zjev spatřil. V Bayreuthu ukázala se prý r. 1806 a 1809, ba neušetřila prý ani Napoleona r. 1812, sr. Minutoli uv. d. s. 17, Bockel na uv. m. Pověst však šíří se záhy i mimo Německo; už v 18. stol. vyskytuje se po celé Evropě: ve Vídni, v Římě, v Paříži, v Londýně, v Kodani, ve Štokholme, v Polsku, na Rusi, ba i v Americe. — Pověsti neutuchají ani v době novější. Bílá ,paní oznamuje smrt člena král. rodu saského, sr. Meiche, Sagenb. d. K. Sachsen č. 165, 166, 167, pod. č. 164. Stejné pověsti vypravují se v Kasselu, Hessensku, Darmstadte, Herdringách. Hojné jsou takové pověsti ve Slezsku, sr, Kühnau č. 96 s.' 82, č. 101 s. 84, č. 103 s. 87 atd. Podobná jest i pověst západočeská o bílé paní na hradě Kynžvartu, sr, Urban, Sagen, Märchen 1910 č. 47, s, 141 п.

Ale bílá paní Vítkovců nevěstila jenom smrt a neštěstí, nýbrž ukazovala se i před radostnými událostmi. Podle Balbina oznamovala bílá paní neštěstí jen tehdy, když měla černé rukavice. Pověst udržovala se velmi dlouho; pamětnosti v archivu v J. Hradci zaznamenaly, že po bitvě u Prahy 1757 viděl posluha nemocných ve vochlárně v koutku stati bílou paní, a že v osmi dnech na to porodila hraběnka syna, sr.