říšs. ethnograf. musea v Leydenu, B. Throlla, JUDra Kožaného, prof. Hosp. Akademie v Táboře a j.

Rada Společnosti N. M. Č. starala se, aby i v roce uplynulém Národopisné Museum plnilo co nejlépe svoje poslání a tím si udrželo vzpomenutý, cenný zájem české veřejnosti o svoji práci. V tom směru bylo opět věnováno mnoho péče ú p r a v ě s b í r e k, a to jednak instalováním nového materiálu, jednak novou instalací sbírek starých. V hlavní budově musejní zbývaly ještě dvě síně, které se uvolnily tím, že r. 1908 byly přeneseny modely do oddělení zemědělské retrospektivy. Ze síní těch jedna (č. II) byla věnována oddělení zvykoslovnému, které bylo instalováno pí. kustódkou Vlastou Havelkovou, při čemž pro oživení a názornost aspoň částečně bylo instalováno zvykosloví pomocí celých figurin a scén (skupina selských maškar, lucka, pe-rechta, děvče slitém). Druhá z volných síní (č. III) byla připojena к oddělení nábytkovému a vystaven v ní český lidový nábytek vykládaný, většinou to kusy —. některé opravdu vzácné a krásné—.nově získané členem musejní rady prof. drem K. Chotkem na Bydžovsku. Sbírky nábytkové vyplňují nyní tři síně a dvě chodby musejního přízemku a to tak, že síň III. а IV. zaujímá nábytek vykládaný a řezaný, síň V. a obě chodby nábytek malovaný. Mimo to vyžádaly si v r. 1909 mnoho práce instalační interiéry, které bylo nutno zabezpečiti proti vlivům vlhka, které je údělem přízemních místností každé zahradní budovy. V oddělení zemědělské retrospektivy byla к dosavadní jediné velké místnosti výstavní připojena poboční malá síň, dosud užívaná za dílnu. V ní byla vystavena jednak plastikačesání chmele jednak s b í r k a r у b á ř s k á. Plastiku česaní chmele, jež je prací akad. malíře K. Štapfera (s krajmným pozadím, malovaným K. Trskem), darovalo Národopisnému Museu Sdružení českých firem chmelařských z obvodu pražské obchodní a živnostenské komory. Uvedená činnost instalační vyčerpávala práci musejní správy do té míry, že nebylo možno pomýšleti na pořádání občasných výstavek, v posledních letech v museu obvyklých. Byla uspořádána za celý rok jediná domáci výstavka, která nebyla určena veřejnosti, výstavka slovanského materiálu musejního. Účelem slovanské výstavky bylo podati musejní radě přehled všeho, co již Národopisné Museum získalo pro srovnávací oddělení slovanské, aby dle toho mohla roz-hodnouti o dalším soustavném doplňování materiálu toho. Je důvodná naděje, že v blízkých létech finanční prostředky musejní dovolí instalovati slovanské sbírky; proto pamatuje musejní rada na to, aby včas byly zúplněny. Dle přehledu, který výstavka poskytla, má slovanské oddělení musejní nad 1000 čísel, výšivek, (18) úplných krojů, krojových součástí a předmětů drobného lidového průmyslu. Co do původu, nejvíce a nejlépe jsou zastoupeni Rusíni (Huculové), Jihoslované (zejm. z Bosny) a Lužičtí Srbové. Poměrně velmi málo je zastoupeno Polsko a Rusko, odkudž bude proto nutno hlavně doplňovati slovanskou musejní kolekci. V r. 1909 bylo možno zakoupiti z Ruska (gubernie Volyňské) jeden úplný kroj ženský.

Na m u s e j n í n á k u p nebylo lze v uplynulém roce věnovati velkou sumu. Přírůstek musejního inventáře, získaný koupí, čítá proto pouze 133 čísla. Ale při nákupu bylo dbáno toho, aby byly doplňovány právě sbírky, které vykazují nejvíce mezer. Darem pí. Terezy Novákové a prací prof. dra J. Jakubce a K. Chotka podařilo se zejména rozmnožiti musejní materiál z východních a severních Čech: Novo-Bydžovska, Vysokomýtska a Lito-myšlska, úpiným krojem Rychmburským, řadou krojových součástí, vykládaným nábytkem, hospodářským nářadím i výrobky současného lidového