pochod od čtení rkp. к rekonstruované fonetice jeho předlohy, к slovu zpívanému. Ale práce taková — o malých textech provenience různé, mnohdy nevýzpytné, zakusivších změn nej rozmanitějších — je vždy obtížná, často nemožná; mohla by věsti к určení oblasti a doby, v níž píseň vznikla, ale dialektolog jazykového materiálu takto z písní rekonstruovaných sebraného mohl by jen velmi opatrně užívati.

Bartošova úprava ovšem za takovými cíli nespěje: zápis po stránce orthografické trochu se zespisovňuje, po stránce hláskové trochu sé dialek-tisuje a tuze často zcela libovolně mění.

Takovou zcela libovolnou změnou je, když místo rkp. tvarů (HS. i, J. i):

BJan. č. 816 má: ,,tú úzkú cestečkou" — ,,tu hezku děvečku".

HS. 21 má tvar ,,kameradu" (J. 18 kamarádu), BJan. č. 1383 „kamarádu"; HS. 30, J. 29 „broušena", BJan. č. 1142 a „broušená", jistě chybně; HS. 38, J. 37 „paloušek"x), BJan. č. 1237 ..palášek"; HS. 62 „w.lelegku" (!), J. 59 „v leleku", BJan. č. 790 „v lelíku", ač rým: „léku". Rkp. čte:

„Zpráva" 72 a BJan. č. 1042: „neví" m. „neuvěří", „vystát" m. „vyznat", ale „vyznať", se smyslem „zkusiti", je doložený slovakism, svědek o pra meni našeho zápisu, jenž nesmí býti umlčen. Repetice neoznačena —a na melodii vydavatel zapomněl.

Co vše z textu je v у к 1 á d a t i, o tom mohl by snadno býti spor subjektivních mínění. Vykládají-li se však dialektická slova tak známá, jako „gaľán", „gaľanka", a slova spisovného jazyka, jako „chvost", „kura", „linda", tím spíše by výkladu zasluhovaly výrazy, jež jsem shledal v jediné písni z Těšínská (BJan. č. 1424, str. 752): kaleta (= měšec, „w kaletie", ,,w kalitie"), sporo (= vydatně; „nie sporzi" = „nie sporzéj" = ne víc), grosz-liże (= než jen groš; rkp. a BJan.: „grosz liže"), dosyť (dial. m. „dosyc", dosti), koti (dial. m. „koci" = kočičí; „kotio głowa"), lisi a s t у (= liščí, v Lindeově slovníku nedoloženo; srov. adj. liščistý, Bartoš, Dial. mor. I. 154; rkp. „Mialem czapkem lisiastom"), miejsce (= místo, služba; „Mialem czapkem lisiastom a ta byla od miasta"; = „od miejsca" = pro službu?), kurpiele (= krpce; „korpiele lyczane" = krpce lýčené), p o ż y c z a ć (= půjčovati), ś wię t о (= svátek; „od swienta"), kontusz (= kontuš, polský vrchní šat), żup o n. (dial. m. „župan" = spodní šat, proti kontuši), haftka (= spínadlo, háček; „haftek", ne: „haflek", jak čte se v BJan.), cętka (= cętka; „cętkami", rkp. „Czentkamj", BJan.: „czentkami"), kółko (= kroužek; rkp. a BJan.: ,,s moíionžnymj Ko-leczkamj", proti metru písně o jednu slabiku více; správně: „s mosionžnymi kółkami"; srov. doklad u Linde: „kółko . .. mosiężne do szaty"), s c z ér y (szczéry = čirý; rkp. „mialem sukniem na grzbietie z białe wlny sczirze, u ni pentle cztyry", dle rýmu třeba čisti: „scziry", t. j. „scziréj"; srov. „sporzi" m. „sporzéj"), włóczka (= vlněná příze k vyšívání; „u ni", t. j. sukně, „pentle cztyry ze wioski", BJan.: „ze Wlosky", dvakrát, jako by to bylo-