str. 16
mezi těmi, jichž užíváno bylo к svatebnímu veselí, kdy jakési pravidlo slušnosti velelo obraceti se к ženichovi i к nevěstě1) a kdy proto u písní, obracejících se jen к jednomu z nich, přitvářena "varianta pro druhého z nich2).
V této druhé části naší písně zaráží verš: „(A pohledni, synku) na suchého topola", sedmislabičný proti ostatním šestislabičným. Assonance „topola" — „svoja" chrání tvar „topola" a snímadj. „suchého", jež je zaručeno prvým dílem písně („na suchú jedlu") a variantami.
К předpokladu, že verš ten zněl „na suchéh' topola", není opory: Gen. -é/s' v dialektech moravských není dosvědčen. Nezdá se mi vhodno uchy-lovati se ani ke konjektuře druhé, к doložené vazbě slovesa „pohlédnouti" s Akk. (původně jistě s Gen.), už proto, že by různé dvě vazby, byť i našly se v témž dialekte, neudržely se na místech tak si blízkých, tak si odpovídajících ä tak na se působících, jako jsou obě části naší písně. Myslím, že naskýtá se výklad pravděpodobný samému znění rukopisu.
Druhá část naší písně, nedoložená jinak, použila patrně varianty naší písně takové, jaká se zachovala v i. sloze BJan. č. 730 c:
Podívaj sa, má milá,
na ten suchý topol;
ja jak sa rozeleňá,1),
vezmem si ťa potom.
Podívaj sa, má milá,
na tú suchú hrušku,
až sa rozeleňá,
budeš mojú drúžkú.
Podívaj sj, má milá,
na tu suchú jedlu,
až sa rozeleňá,
potom si ťa vezmu.
|
Namanul-li se při úpravě této varianty v píseň vyslovující odřeknutí dívčino výraz co nejobvyklejší „(jak se suchý topol rozvine, teprv) budu tvoja", lze pochopiti, že v assonanci к němu obměněn původní verš „na ten suchý topol" v nevysvětlené „na suchého topola". Chatrnost této obměny i nová porucha rhytmu s ní spojená dobře se shodují s tím, co o variantě HS. bylo řečeno.
Nemyslím, že by povinností sběratelovou a vydavatelovou bylo stopo-vati píseň co nejdále možno к jejímu vzniku a hledati její původní podoby. Již přesné, к vědeckému použití co nejpečlivěji vypravené vydání je ziskem vědě. Ale jako chyby, dokonce očité, nepříslušejí vydavateli, tak zase nedostatek apparátu kritického a exegetického a netečnost к namítajícím se záhadám nehodí se mi dobře к pojmu badatele o písni národní.
Píseň „Vstávej a vstávej., koníčku vraný" má poslední verš 1. slohy v rkp. (HS. 45, J. 44) takto napsán:
1) Tak v pís. „Jidou chlapečci", Kulda, Svatba v národě č.-slov. 57, „Aj, čí je to svadbička", t.
2) Jako je tomu najisto s písněmi „Ty dubečku podťatý", BJan., str. 447, „Muj synečku hezky", BNP. č. 374.
3) Tak BJan. bez poznámky; verš nadměrný, odchylný od slohy 2. a 3.
|
