to vínky sestávající z rovného plátěného pruhu 1 m 22 cm. dlouhého a 10 až 15 cm. širokého; část pak, která se vázala kol čela, byla skvostně vyšívána. Na Turnovsku byly též oba konce zdobeny kytičkou a krajkou. Vínky nosily dívky bez čepce, však též uvazovaly se kol kraje čepce pod krajkou.

Na Plasku, Stříbrsku a v okolí Litice na Plzeňsku nosily dívky pestře vyšívané vínky a vdané ženy uvazovaly je přes čepec náušničkami zdobené vyšívaným rostlinným vzorem a paličkovanou krajkou.

Vidíme tedy ve vínku naši ztrácející se šatu, která jest pozůstatek kroje českoslovanského z nejstaršího věku.

Vedle šatky a vínků českých zachoval se na Blatsku památkou zvláštní úbor hlavy při čepení nevěsty obvyklý. Jest to „roucha" podobná šatce, která asi dříve všeobecné se nosila, však jako vzácný přežitek udržela se do nedávna jen při významném slavnostním „čepení nevěsty". Roucha jest plátěný pruh 85 cm. dlouhý a přes 60 široký, od polovice po délce při kraji a přes roh skvostně vyšita, zdobena paličkovanou krajkou. Pvoucha ovinovala se přes čepec kol hlavy pod hradu a po straně připevněna byla jehlicí.

Dr. Josef Janko: O stycích starých Slovanů s Turkotatary a Germány s hlediska jazykozpytného. Zvláštní otisk z „Věstníku České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnosť a umění", ročník XVI. (1908).