brati. Pravím: budoucí, poněvadž nikoho nemůže býti tajno, že dnes jsme

sotva v prvních začátcích.« К tomu třeba jen dodati, že kde základy jsou

tak pevné jako zde, tam už další stavba může býti bezpečně přivedena

*

E. В. Аничковъ. Весенняя обрядовая тьснн на западп и у Славянъ. Часть II. Отъ п-Ьсни къ поэзш. С.-Пб. 1905. Стр. XII. -)- 404. (Сборникъ отдел, рус. яз. и слов. Имп. Академш Наукъ LXXVIII. Nr. 5, a ve zvláštním otisku).

V prvém díle svého spisu vytkl si badatel prostudovati proces vývoje »od obřadu k písni« a zásluha jeho pro národopis slovanský záleží nejen v tom, že zpracoval obsáhlý materiál folkloristický (na př. české písně čerpal ze sbírek Bartošovy, Erbenovy, Kuldovy, Sušilovy, Václavkovy, lužicko-srbské ze sbírky Smoleřovy) a zároveň že jej vysvětlil s hlediska srovnávacího, nýbrž také v tom, že probíraje historii slovanské písně a jednotlivé momenty v jejím historickém trvání použil vážných vědeckých theorií západních učenců o původu písně (str. 361—392). Druhý svazek podává badání dalšího momentu v historii národní poesie: přechod od písně k poesii nebo podle terminologie akad. A. N. VeselovskéhO' — »od pěvce k básníku«. Předností nového díla p. Aničkova jest bohatství synthese. Nepřestává na pouhé analysi, nesnaží se jen po pouhé úplnosti materiálu, než činí všeobecné vývody také v těch případech, kde v jistém oboru není sprostředkujících faktů, kde se vyžaduje nejodvážnější odhadování. Musíme spravedlivě uznati generalisační umění našeho badatele a jeho umění osvětliti filosofickou promyšleností z toho, co jeho předchůdcům zdálo se jaksi býti nejasno, ba »zapovězeno«, činiti definitivní vývody. Tím způsobem dostali jsme vzornou monografii, podle našeho mínění zajímavou i co do faktů (vědecké resultaty jsou více méně hodnověrné) i co do methody, neboť sám autor uznává, že práce jeho »s jedné strany překročila meze folkloru a historie literatury, aby sloužila již estetice evoluční, s druhé — starala se přestihnouti prosté seskupování pečlivě sebraných a ověřených faktů. Překonavši všechny obtíže při sbírání a zkoumání materiálu, nikdy při sbírání a zpracování materiálu nezatajovala si nijaký pessimism, věděla, ba přijímala jej pro své všeobecné cíle. »Proto práce naše neuzná námitek (?) založených na všeobecných úsudcích o ukvapenosti vývodů neb o možnosti kdykoliv příště neb už nyní, při nových »šťastnějších výzkumech sestaviti nové řady faktů, provésti nové exkurse v jednotlivostech« praví spis. v předmluvě (str. IV.).

Bohužel p. Aničkov předešel náš úmysl, ukázati jemu zejména ukvapenost vývodů jako hlavní nedostatek jeho zajímavé studie. Krátká poznámka nedovoluje abychom ukázali ani část nedopatření námi postřehnutých; poslední vysvětlují se stálou snahou autorovou, najiti již hotové vědecké formule také pro to, co ještě nebylo podrobeno analysi neb co samo sebou ukazuje se náhodným a ne nutným. Proto omezíme se, abychom seznámili čtenáře pouze s rozvrhem studie. Kapitoly jsou rozděleny nestejně:

I. Jarní hry a zábavy (tance, chorovody nynějšího lidu selského a jarní »veselí* středních věků, základní themata tanečních písní, vojenské jarní zábavy). II. Milostné motivy v jarních písních a hrách (erotické motivy thematu v »zapasu tanečního veselí s jeho odpůrci*, jarní písničky středověké lyriky a antická erotika, obřadový erotism jarních svátků). III. Poměr jarních obřadů k sňatku (když se žení člověk žijící hospodářstvím; písně vítající jaro, do-