KozJa shazovali v Sebranicích před lety s věže kostelní vždy v den sv. Jakuba. Usušené krye shozeného kozla přidávali lidé do kouřidla, jímž podkuřovali toho, kdo se lekl, aby uleknutí nemělo zlých následků na jeho zdraví. Shazování se juž neděje. Vídal jsem je však před málo lety ve vsích kolem Gholtie na Chrudimsku. (Karel Hovorka.)

V Gechticích (okres Dolní Královice) před několika lety shazovali o sv. Jakubu (o pouti) místo kozla beránka ze zvonice, kterýž vždy, když dopadl k zemi, zapíchnut byl od řezníka. Krve užívali pak v prostonárodním lékařství. Podobně před 3 lety veřejně zabíjen byl beránek v Košeticích (okr. Dol. Královice). (J. Valchář.)

Doptal jsem se (vyprávěl mi to stařec 841etý), že shazovali kozla v Chlume u Hlinská a v Hlinsku rovněž. Vyprávěl, že tamtéž stínávali kohouta a že byl určen k popravě také pes, jemuž se pak dostávalo milosti. (Jan Pohanka.)

V Chrasti u Chrudimě shazovali kozla s věže kostelní, ve vesnicích, kde není kostel, s vykýře některé vyšší budovy, nejčastěji v hospodě. (V. Paulus.)

V okolí Hořic na sv. Jakuba shazovali kozla, obyčejně z vikýře nebo ze štítu některého vysokého domu. Kozel býval ověnčen, čten mu ortel, ovšem vše žertovně, pak býval s prkna dolů (na náměstí) svržen a dole čekajícím mistrem řeznickým zapíchnut. To prý dělo se na památku, že o sv. Jakubu Menším dočítáme se, jak byl, jsa prvním biskupem Je-rusalemským, s vrcholu chrámu na náměstí svržen a palicí jirchářskou dotlučen.*)

Týž zvyk udržoval se ve Svobodných Dvorech. Házení kozla hlavně v Bohd. Dvorech a v Cihelně se dalo. Celý děj byl veseleni a tanec, při kterém se jedlo maso ze zabitého kozla. Kozel okrášlen byl fábory a stužkami a vynesen na některou půdu s vikýřem (s poklopem). Z poklopu měl některý čipera veselou a vtipnou řeč před smrtí kozla. Tu rozdával těm a těm kůži, těm a těm nohy, jiným rohy atd.; každému něco udělil. Když byl hotov, vyplísnil ještě kozla, že škodil v zahradách, okousal stromky a za to že musí zemříti. Potom hodil kozla s poklopu dolů, kdež tento byl zapíchnut, a potom následovaly hody, veseleni a tance.**)

Než úřady docela vyhladily surovou tuto zábavu, shazovati kozla živého s věže, mírnily krutý obřad příkazem, aby kozel napřed byl zapíchnut a teprve potom mrtvý s věže, s vikýře shozen.***)

****

Shazování kozla na sv. Jakuba v městě Kozel ve Slezsku do roku 1786 patřilo mezi pravidelné zábavy výroční. V den sv. Jakuba vyzdobil členové cechu řeznického kozla, pozlatili mu rohy, ověnčili stužkami Kozla pak provázel cech řeznický za velikého účastenství lidu po ulicích