Druhý výjev vyobrazuje kohouta stojícího na bečce, jemuž pop činí výtky a čte rozsudek. Ostatní osoby jednající jsou přiměřeně rozkupeny. V třetím výjevu vede družička kata, jenž má zavázané oči, kolem bečky. Kat kráčí pak »po slepotě« ke koši poklopenému na zemi, z jehož dna vyčnívá hlava kohoutí. Lze se domysliti, že se takto katu nepodaří na ráz kohouta stíti a že marné pokusy jeho působí veselí lidu kolem stojícímu, jak Voleský dosti charakteristicky podal.*)

Stínání kohouta na Litomyálsku.

Jiný způsob, jak stínali kohouta, znázornil zdařile a věrně Ad. Lieb-scher. Kohout uvázán na provázku u kolíku a chasník s šátkem na očích marně se rozhání kolem sudu.**)

V roce 1891 chtěl jsem zjistiti, zdali stínání kohouta a shazování kozla posavad udržují se mezi lidem v Cechách. Uveřejnil jsem dotaz: Kde posud stínají kohouta a shazují kozla?***) A došly odpovědi, potvrzující, že oba kruté obřady tenkráte ještě udržovaly se u nás. Doslovně:

»Starodávný obyčej stínám kohouta zachoval se ve Velké a Malé Řetové, Přívrati u Ústí n. O., v Hrádku a Voděradech (okr. Litomyšl-ský). Kozla shazují ve Vraclavi, Janovičkách a na Bžundově u Vys. Mýta.« (Bož. Čermáková).