Někde královský průvod zobjezdil napřed domácí dědinu, potom nejbližší dědiny sousední, počtem 4—6. jinde se vypravil hned přes pole. Popatřme na tuto výpravu!

Když je všechno náležitě vystrojeno a vypraveno, průvod vyjede, z domácí dědiny a uhání tryskem k některé z nejbližších dědin sousedních. V čele průvodu jedou tři vyslanci, za nimi tři vyvolávací, za vyvo-lavači tři vyběrači, potom řada jezdců, po dvou nebo po třech vedle sebe, uprostřed nich král se svými dvěma pobočníky. Před dědinou průvod se zastaví, a do dědiny vjedou krokem vyslanci k obecnímu starostovi, požádat za dovolení, aby směli v té dědině »krála hledat«. Povolení toho dostane se skoro vždycky. S tím vrátí se vyslanci k ostatním, a celý průvod vjíždí nyní volným krokem do dědiny.

U prvního stavení v právo vyvolávací odbočí s cesty a vyvolávají pod okny: »Hýlom, hýlom! Posluehajte atd. Před týmto domem sa koníček pode mnu točí, že ta váša céra má pěkné černé oči. Hýlom, hýlom!* To pověděvše jedou o dům dále; hned za nimi dostaví se pod okna vyběrači. První z nich říká: »Na krála, pani matko, na krála! Máme krála poctivého, ale chudobného. Okradli nám ho na horách, na dolách, na krakových mostinách. Ukradli mu tři sta koní z prázdného stání, ukradli mu tři sta volů z prázdného dvoru. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ešče víc.« Doříkav. odjíždí za vyvolávací, na jeho místo postaví se pod okno druhý vyběrač a pokračuje: »Odbývajte nás, pani matko, máte-li nás odbývati, než vam začnem střechu drali, pod naše koníčky stláti a na stříbrných podkověnkách roznášati. Přece, matičko, přece, aspoň to svinské plece, a lebo tú klobásu, co sa ňú třikrát opášu a po čtvrtéj svého vraného koníčka podpášu. Honem, pani matko, honem, ať já tu nestojím s vraným koněm! Vevedu vám ho do žitečka, spásu vám ho do zrnečka! Brzy, matičko, brzy, velice to moje kamarády mrzí; chcú mne odjeti a mne tu s mojím vraným koníčkem nechati.« Také druhý vyběrač odjede za prvním, a třetí vyběrač s košem v ruce přijede ke dveřům, kdež se mu od hospodyně dostane kas uzeného nebo slanin, aneb od hospodáře peněžitého dárku.

Tak objížděli celou dědinu dům od domu po obou stranách. Vyběrači ze svého říkáni jen málo měnili, kdežto vyvolavači před každým stavením něco jiného pověděli, na př.: »Hýlom, hýlom! atd. Před týmlo domem je hruška kamenka, že je tu švarná panenka. Před týmto domem koníček hlavěnkú kývá, že se krásná panenka z okénka dívá« a pod.

Zatím co vyvolávací a vyběrači takto dům od doma objížděli, ostatní průvod bral se pomalu prostředkem dědiny; konec dědiny přidali se k němu i onino, vykonavše svou službu. Za dědinou vyprázdnili koš do putny, kterou najatá ženská za nimi dědinu od dědiny ponášela. Vyslanci uháněli zase napřed do druhé dědiny, kdež se opět všecko týmž pořádkem dělo. Z nasbíraných dárkův ustrojena jim v domě rodičů králových nebo v hostinci večeře.

Sjely-li se dva průvody v dědině, hleděli jedni druhým krále uloupiti. Podařilo-li se jim to, král odveden byl do zajetí a musil býti došli