od vršku strakaté stužky. Jak královna vešla, muzikanti počali hráti, král vzal královnu pod paždí a vše se hrnulo do hospody. Tam byl již stůl uprázdněn, kde postavena přeslice, muzikanli jej obsedli a počali hráti skočnou. Tancem, zpěvem a povídáním čas utekl do půlnoci. Tu král se ztratil; kam šel? Pro vrkoč. Král musí totiž dáti královně vrkoč, jenž vyhlíží jako homole cukru. Na kulatém, barevným papírem obloženém prkénku leží věnec z dobrého těsta upečený; v tom zastrčeny jsou hůlky as čtvrt lokte dlouhé, na nichž leží menší a tak pět až šest, vždy menších. Na hůlkách navlečeny jsou švestky, rozinky a jiné mlsky: také na

Obr. 9. Kolovrat, loučnik, křesadlo s troudem. Kreslil Ad. Kaápar.

věncích jest toho dost nalepeno. Na vršku nalézá se rozmarina se strakatými fábory. Ten věnec nese si královna domů; něco rozdá mezi přá-stevnice, něco nechá pro sebe. Po půlnoci starší se rozešli a chasa zůstala. Již svítalo, když královnu provázel s muzikanty k vratům; stiskli si ruce, dali si dobrou noc a když muzikanti vyprovodili i krále, bylo po dlouhé noci . . . Dnes již není ani po dlouhé noci, ani po vrkoči potuchy. Všecko jako by se do země propadlo. Jiný čas, jiný věk, nevrátí se již přástka s dlouhou nocí a s vrkočem a s něžnou, symbolickou radovánkou zimní . . . Jak si představíme přástky podle líčení Boženy Němcové, znázornil akademický malíř Ad. Kašpar zdařilou kresbou ve skvostném vydání Babičky od Unie. Viz obr. 8. Zároveň připojil kolovrat, loučnik. křesadlo s hubkou, jak to vše čekalo na příchod přástevnic. Viz obr. 9,