Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující

firma T. Loukota, k prvnějším přidáno po 50 pohledech výstavních, jež vydal L. J. Čech, k poslednějším po 12 pohledech na kraje české od Fr. Krátkého v Kolíně. Pohledu na Starou Prahu na způsob mědirytiny provedeného světlotiskem v dubovém rámci s bronzovým znakem pražským bylo pro 300 výher, vybraných knih v krámské ceně 5—7 zl. pro 700 výher a skvostů, nejvíce granátových. 600 výher.

Ostatní výhry sestaveny byly ze šatulí s papeteriemi aneb s pohledy výstavními, ku kterým přidány drobné vyřezávané předměty (pečetítka, nožíky na papír), kožené tobolky, cestovní kabely, vykládané knoflíky a jiné.

Roztřídění, sestavení a balení 6216 výher, čítajících více než trojnásobný počet jednotlivých předmětů, vyžadovalo více než 5 měsíců

pilné práce, kterou obětavě vykonal člen výkonného a finančního výboru p. Ferd. Schläger se svou chotí a dvěma pomocníky. Ukázky výher vystaveny byly v hlavním paláci a v průmyslovém oddělení; výhry samotny pak uloženy ve dvou velkých salonech paláce hr. Sylva-Taroucy. Rozesýlání losů počtem 150.000 opatřila kancelář výstavní.

Tah původně na 28. září 1895 ustanovený byl nejdříve k 14. prosinci a posléze k 30. prosinci 1895 odložen, a tohoto dne také o 6. h. večer ve velké dvorané Měšť. Besedy v Praze za intervence loterního úřadu odbýván.

Výhry vydávány byly od 7. ledna až do 15. února 1896 — nával byl zvláště v prvních dnech neobyčejně veliký. Značný počet výher expedován též na venkov, ba až do Haliče, do Bosny, na Rus, do Paříže, do různých

měst Německa, do Itálie, Španělska atd. po celém mocnářství rak.-uherském, kam též na žádost losy zasýlány byly. Veliký byl počet výher nevyzdvihnutých, a to po 50 K i po 10 K. Za zbylé předměty strženo pro loterii neméně než 3000 zl.

Konečný výsledek loterie byl: čistý výtěžek 42.013 zl. 50 kr. r. m. K tomuto znamenitému výsledku přispělo prominutí poplatku v obnosu 10.000 zl., ale výtěžek dalších 25.000 zl. proti původnímu rozpočtu, který pravidelně překročen bývá, docílen velkými úsporami v režii a zejména vhodným nakupováním předmětů výherních, o jejichž opatření má v první řadě zásluhu p. Ferd. Tallo-witz, který celou řadu vhodných originálních a významných předmětů sám naznačil a vyhledal umělce a výrobce, kteří buď modelováním, rytbou,řezbou, ulitím atd. je provedli.

Z mnohých básní, vyšlých k otevření Národopisné výstavy českoslovanské, budiž tuto uveřejněna báseň Svatopluka Čecha, uveřejněná dne 16. května 1895 v čele »Národních Listů«.

Z MINULOSTI V BUDOUCNOST.

Ó ještě jednou utkvi v plném vděku

nám před očima, zjeve rozmilý,

než odplaví tě navždy vlna věku,

než dosníš navždy sen svůj přežilý!

Sem sleťte se, vy chaty rozmanité

z niv, hor a lesů, z konců vlasti všech,

vy hnědé, jako klícky z dřeva sbité,

vy běloučké, jimž došky halí mech,

vy s řezbou prostou, malbou neumělou,

s lip větví stinnou, mátou zahrádky,

vy s poesií rodné hroudy celou

a s kouzlem dětské písně, pohádky!

Zas mezi vámi zkvítej chrpou, mákem

v cet lesklých zdobě starobylý šat

a zasviť pestrým srdéčkem a ptákem

běl příze, kterou pilný kolovrat,

své míse vrčení s děv hlasem zpěvným,

tkal spolu s pásmem báje stobarevným!



Kol s okem zaroseným zříme němi.

Svůj venku nechali jsme boj a svár,

kal vášní s řevnivosti jedy všemi,

a všichni cítíme niv rodných čár:

Zde kolem vše jest naše, naše stejné

a naše pouze; matky jedné dech

nás ochvívá tu všechny blahodějně

a v jedno ladí tlukot srdcí všech.

Z hor, dolin všech od Tater po Šumavu,

z lích vlasti všech, kde český slyšet zvuk,

jsme shromážděni tuto v těsném davu

a vítáme se tiskem družných ruk.

A jsme tu sami spolu, jako bratři,

když v jizbě shromáždí se rodinné;

kam zříme kol, nám samým všechno patří,

vše bez pomocné ruky jediné

sem sneseno, jest naším vlastním dílem

a poznat samy sebe naším cílem.



Zde básník neshledává s umnou pílí

k fanfáře slavnostní slov chladný lesk,

zde samoděk se ruka do strun chýlí,

z nichž tryská duše plné ples i stesk.

Co stále hledal, za čím toužně zíral,

když vlnila se klasy širá pláň,

co po lukách i hájích různo sbíral,

by pravým věncem ozdobil svou skráň —

vše rázem shrnulo se kolem něho

v sad přebohatý netušených krás,

a plně dýše, září z toho všeho

duch rodné země, vlastní lidu ráz.

Jest pěvci, jakby měl se do zápasu

dát za ty vděky vzácné s Duchem času:



»Stůj, duchu zlý, ty duchu věčné změny!

Již svál nám květů tisíce tvůj let —

chceš smést i skrovné ty, jež ušetřeny?

Spíš, co's nám urval, všechno vydej zpět!

Za přítomnosti chladné, nudné rysy

vrať minulosti svěží, pestrý vděk

zas krajům našim všem, jak zářil kdysi,

jak z tisícerých zvonil zpěvanek,

ať z hrobu vzkříšen znovu zkvete všady

ten starý život prosté ryzí vnady!«



Leč marný vzdech. Čas nikdy nezastaví

svůj věčný krok, jenž mění země líc,

vše staré bez ustání v nové taví —

co včera byli jsme, dnes nejsme víc.

Vždy v nových myšlének a citů vření

do nitra národů vlá jeho duch,

a s nitrem tím i vnější tvar se mění,

i kraje vzhled a všechen žití ruch.

V před národ musí, dál! Jen zachová-li

v tom proudu světovém svůj vlastní byt,

od vlastní podstaty se neoddálí,

své jádro nedá za plev cizích třpyt,

když dědictví, v němž věků práce leží,

v brak vetchý pohrdavě nehodí,

než co tu dobré, krásné, pilně střeží,

neb v duchu vlastním nově obrodí,

když lidstvu prospívá, své slouží době,

leč dbá, by předem věren zůstal sobě.



My chvíli stanuli a zříme kolem

jak hospodář, jenž shledá jmění své,

vše, co mu zkvétá, zraje sadem, polem,

svůj dům a všechno v něm, co vlastním zve,

co přičinění jeho shromáždilo

i z otcův dědictví co ještě zbylo,

i v sebe sama noří zkumný hled,

své síly váží, jak dál jíti v před —

Tak obzíráme národní své statky

a hrdě mužem' hlavu vypjati:

Ať cokoli nám urval osud vratký,

dost zbylo přec, jsme dosud bohati.

Zde leží poklad ještě nepřebraný,

jenž cele náš, v němž ryzím každý skvost,

kde z drahokamů tisíceré hrany

nám nezkalená svítí původnost.

A rez nechť hlodá na některé kráse,

nechť veteší snad nepotřebnou zdá se,

jen pilník přiložme a přizpůsobme

tvar sestárlý za novým úkolem,

a v duchu témž zas nové zdoby robme,

jenž ze všeho zde mluví kolkolem —

ve vlastním duchu, vlastním po způsobu,

jen upraveném vhod pro jinou dobu.



O chutě nořme se v ty prosté krásy,

nechť k novým krásám duch se oplodní

z té, která k nám tu odevšad se hlásí,

z té dosud jaré duše národní,

nechť přilnutím k těm květům rodné půdy

sil nových svěžest nabereme v údy,

šlak cizích zbavme se v tom čistém zdroji — Dál s lidstvem, dál! Však zůstaňme vždy svoji!

Dary ve prospěch Národopisného Musea Českoslovanského

od 1. června 1896 do 31. října 1897.

Dr. VI. hr. Lažanskv v Chýži 1000 zl., Fr. Ad. Šubert v Praze 250 zl., Bursík a Kohout, knihkupci v Praze 25 zl., Dr. K. Pippich v Chrudimi 25 zl., Dr. Lubor Niederle v Praze 15 zl., A. Pikhart v Hořovicích 10 zl., Společenstvo obchodníků v Zbraslavi 10 zl., Cukrovar ve Mšeném 50 zl., Berounský, ředitel cukrovaru ve Mšeném 30 zl., V. Stejskal, ředitel cukrovaru ve Mšeném 10 zl., Fr. Čech

ve Vídni 3 zl., Josef Nehyba v Rožďalovicích 10 zl., Josef Ort v Praze 1000 zl., P. Frant. Ekert, farář v Praze 25 zl., Občanská záložna v Písku 30 zl., M. Zadák v Praze 25 zl., MUDr. J. Panocha s chotí v Praze 50 zl., Fr. Nechvíle ve Vídni 25 zl., Spolkový rolnický cukrovar ve Vinoři 100 zl., Akcionářský pivovár na Smíchově 250 zl., MUDr. Ferd. Tonder v Praze 100 zl., Fr. Čech ve Vídni 15 zl.,

Akciová továrna na cukr ve Chrudimi 50 zl., Společná továrna na cukr v Dol. Četně 100 zl., Akciová továrna na cukr v Cholticích 50 zl., Městská spořitelna v Táboře 25 zl., Josef Nevařil, notář v Dol. Kralovicích 25 zl., Tělocvičná jednota »Sokol« na Mělníce 25 zl., Občanská záložna v Nechanicích 10 zl., Obecní zastupitelstvo v Neveklově 10 zl., Bratří Jou-zové v Peckách 50 zl., Podolská cementárna


Předchozí   Následující