PO UKONČENÉ VÝSTAVĚ.

@II@1@Národopisná výstava byla sice ukončena, ale nebyly skončeny práce spojené s ní a tím vším, co jako důsledek její náleželo vykonati.

Bylo nutno provésti desinstallaci výstavy, přivésti skoro všechno do stavu, jaký byl před výstavou, bylo nutno starati se o náležité navrácení tolika tisícův půjčených předmětů. Naléhavé bylo přisouzení a rozdělení cen. Výstavní loterii bylo třeba provésti. Bylo nutno učiniti kroky k zachování českoslovanské dědiny ve smyslu usnesení národopisného sjezdu Svatováclavského. Bylo třeba provésti vše potřebné k zařízení a otevření Národopisného Musea českoslovanského a k početí vydatné činnosti Národopisné Společnosti českoslovanské. A bylo nezbytně ukončiti náležitým pořádkem celé to veliké hospodářství výstavy, několikaletým předběžným úsilím v život uvedené.

Čekala tedy ještě spousta prací. Děly se s nejmožnějším urychlením. Jen vyřízení sporných pohledávek peněžných se pozdrželo pro odpor těch, kdož měli svým povinnostem k výstavě dostáti. Vracení předmětů provedeno bylo rychle, a celá tato vzhledem k četným nepříznivým okolnostem velmi nesnadná práce byla ukončena šťastně. Bylo přímo zázrakem, že při tolika tisících drobných a cenných předmětů ztratil se jich — při veškeré obezřelosti a hlídání — jen nepatrný počet. Za ty dány byly náhrady buď v předmětech nebo na penězích — ztrátu některých oželeli jich majitelé ochotně beze vší náhrady, považujíce věc tak, že tím přinesli se své strany oběť společnému dílu. Přisouzení cen za zásluhy o Národopisnou výstavu českoslovanskou provedeno komitétem, ve kterém zasedali dr. Em. Kovář, dr. J. Jakubec, dr. Lubor Niederle; ceny sestavil dr. K. Plischke. O úspěšném provedení loterie stala se již také zmínka; rozesýlání výher spojeno bylo rovněž s velikou prací. —

K nejvážnějším úkolům výkonného výboru patřilo, učiniti všechny kroky k zachování výstavní dědiny potřebné. Za tou příčinou podána byla zemskému výboru království Českého koncem listopadu roku 1895 společná žádost výkonného výboru NVČ. a výboru N. Společnosti Č., v níž poukázáno bylo na význam dědiny, uznaný všemi odbornými autoritami domácími i cizími a na plynoucí odtud důležitost zachování vesnice. Dne 27. prosince 1895 konala se na výstavišti komise, sezvaná zemským výborem k místnímu ohledání vesnice a okolí. Komise uznala, že proti ponechání vesnice není žádných překážek technických a komunikačních, že vesnice nebude vadit upravení sadů v Král. Oboře a že také s hlediska veřejné bezpečnosti není proti ponechání vesnice námitky.

Zemský výbor nebyl zprvu nakloněn dědinu zachovati. Ale poznav prodlením doby, že podaná jemu žádost tlumočí nejen přání zmíněných dvou korporací, nýbrž i veškerého národa českého, ustoupil od prvotního požadavku, aby výstavní dědina byla po výstavě zbořena, a odporučil sněmu, aby přijal dědinu ku stálému udržování v tom případě, bude-li od nejvyššího hofmistrovského úřadu císaře a krále (jemuž Královská Obora náleží) přijata ve vlastnictví. Dále navrhl zemský výbor sněmu, aby v tom případě se vložil do zemského rozpočtu jistý peníz na udržování dědiny na všecky časy budoucí.

Sněm schválil tyto návrhy ve své schůzi dne 8. února 1896, načež dne 11. června 1896 dělo se odevzdání vesnice. Zástupcové nejvyššího eráru, hejtman hradu pražského Alf. Zapletal a sekretář finanční prokuratury JUC. Břet. Bauer prohlásili, že přijímají vesnici a valašskou osadu ve vlastnictví dvorního eráru, ponechávajíce však, ve smyslu dosavadního poměru dvorního eráru a zemského výboru království Českého ohledně Královské Obory, užívání, správu a udržování vesnice zemskému výboru s tím, že 1. na případné ustanovení dvorního eráru dá zemský výbor svým nákladem jednotlivá stavení odstraniti a za 2. že bez předchozího svolení nejvyššího hofmistrovského úřadu císaře a krále nesmí zemský výbor nikomu třetímu postoupiti budovy vesnice aniž vybírati nebo nechati vybírati za prohlídku vesnice nějaké vstupné; kdyby se tak mělo díti, nutno za povolení žádati u hejtmanství hradu pražského.

Po té byly přítomnému zástupci zemského výboru, přísedícímu prof. dru. J. Pražákovi, jejž provázeli sekretář dr. A. Dokupil a vrchní inženýr Strnad, vydány výborem NVČ. klíče všech stavení vesnice jakož i ohrady, kolem ní zřízené, čímž převzata byla vesnice a valašská dědina do správy zemského výboru království Českého. Později pojistil zemský výbor dědinu proti škodám z požáru.

Aby mohla valašská dědina se zachovati, musil ji výkonný výbor NVČ. zakoupiti od soukromého družstva vsackého, od něhož byla vystavěna, a věnovati jistý náklad na opravu dědiny.

Tak došlo k zachování českoslovanské vesnice. Doufejme, že tato překrásná památka na výstavu národopisnou uchována bude zkázy živlem i zlobou lidskou — a kdyby přece jednou byla nějak poškozena, že bude znova zbudována, aby zůstala navždy místem vzpomínek, potěšením očí a předmětem vážného studia všech, kdož národopisem českoslovanským se zabývají.