Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 533

8. Poslední den výstavy.

Za ohromného účastenství lidu a velikého vzrušení ukončena byla Národopisná výstava dne 23. října. Stalo se tak oficielně odpoledne o 4. hodině, když hodinu před tím za úžasného návalu nepřehledných tisícův lidstva dovršen byl druhý million platících návštěvníků. Od toho okamžiku valily se nekonečné zástupy do výstavy tou měrou, že napočítáno bylo ještě dalších 65.285 a celkem toho dne do půl deváté hodiny večerní 82.699 platících osob! Po 8. hodině otevřeny všecky vchody a do výstavy nechán již volný přístup bez všelikého platu. Byl krásný podzimní den, každý chtěl »ještě jednou výstavu uvidět«. A tak putoval kde kdo mohl — s krásnou, lidu českému k srdci přirostlou Národopisnou výstavou se rozloučit.

Výstava mohla arci býti uzavřena teprve v noci o 11. hod. Ale oficielní uzavření stalo se o 4. hodině odpol. v Národopisném paláci. Členové výkonného výboru s předsedou hrab. Lažanským a protektorem Č. Gregorem včele vstoupili do representačního pavilonu, celá střední čásť paláce naplnila se lidem. Zavzněly varhany a »Hlahol«, provázen jejich velebnými zvuky, zapěl chorál sv. Václava, načež předseda hrabě Vlad. Lažanský pronesl závěrečnou řeč.

Vzpomenuv toho, že výstava byla prvotně založena jako veliké kulturní dílo, ukázal hrabě Lažanský na význam, jakého nabyla ve vzhledech vědeckém, národním (jakožto veliké ryze české dílo bez nedůstojné dvoujazyčnosti), společenském i konečně politickém. Nebyla také zjevem jen přechozím, nýbrž trvati bude nadále v celé řadě ústavů z ní vzniklých: v Národopisném museu českoslovanském, v museích školství, sokolství, obchodním, církevním, hasičském, v řadě národopisných museí krajinských i v utvořené Společnosti národohospodářské, a slibuje být i podnětem k zařízení musea technického a jiných odborných museí pražských. Nebylo dosud výstavy, z které by vzala svůj původ řada podobných kulturních a národních ústavů. Ku zdárnému působení těchto ústavů arci třeba práce a nezdolné energie. Neboť samotné slovo a úmysl bez provedení nejsou ničím. Největšího významu a lesku dodal výstavě sám český lid. »A tak děkuji jménem výkonného výboru,« pokračoval řečník, »Tobě, jednotný, v té práci svorný, velký, silný a nadšený lide český, Tvým zástupcům zemským, okresním a obecním, Tvým úřadům a korporacím a spolkům, Tvé zasloužilé a neúnavné žurnalistice a zvláště slavnému sněmu království Českého, jakož i každému jednotlivému i nejchudšímu synovi a dceři Tvé, kteří k úspěchu této výstavy přispěli, za tuto velkou Tvoji pomoc. Ty lide český, který jsi při tomto díle osvědčil takovou sílu a vytrvalost, dobudeš si jistě uskutečnění všech idealních cílů svých, ač-li sám sebe neopustíš a k těmto cílům svorně a rozhodně budeš postupovati v duchu té práce, kterou jsi stvořil svou Národopisnou výstavu. Šťastné budoucnosti Tvé a budoucnosti celého národa našeho Sláva a Zdar!«

Národopisný palác se rozbouřil voláním Sláva a Na zdar. Když se ukončilo, zapěl »Hlahol« chorál »Moravo, Moravo«. Hrabě Lažanský požádal protektora výstavy, aby prohlásil výstavu za ukončenou, načež starosta Č. Gregor měl krátkou řeč, v níž pronesl za vykonanou práci díky předsedovi hrab. Lažanskému a celému výkonnému výboru, všem odborům ústředním i krajinským, stavebnímu výboru i vůbec umělcům, kteří účinkovali při installaci a vystavění budov výstavních, jakož i mistrům budovatelům všech budov, dělnictvu a všem činitelům vůbec, kteří jakýmkoliv způsobem získali sobě zásluh o toto velké dílo národní, a provolal jim hlučně opětované Sláva! Na to doložil protektor: »Prohlašuji Národopisnou výstavu českoslovanskou za ukončenu!«

Za zvuků varhan zapěli na to všickni přítomní tisícové národní hymnu »Kde domov můj«, načež za hlaholu písně »Hej Slované« ubírali se ven k ostatním stále se množícím tisícům, aby užili ještě plným douškem posledních hodin výstavy.

»Celé prostranství výstavní,« referoval nazítří »Hlas Národa«, »změnilo se v ohromnou zpěvní síň. Před návěštní tabulkou se odehrávají scény, kterých nepamatujeme. Každá změna návštěvy, rostoucí od hodiny k hodině, zejména po soumraku*) úžasnou měrou vítána jest frenetickým jásotem a nové proudy návštěvníků v pozdních hodinách, po většině to dělnic a dělníků, přijímají hlučné pozdravné holdy. Život na výstavě proudí a šumí nepřetržitě dále, hodiny ubíhají a není daleko do neodvratného posledního návratu.

Celá výstava plane v září světel a Křižíkův výstavní reflektor putuje ohnivou svou drahou po výstavě, jakoby naposled ukazoval slavné a památné ty mety, po kterých český národ s povznášející svorností putoval ke šťastnému a ve všech směrech zdařilému průběhu a zakončení výstavy. Naposledy zavzněla výstavní »vejtruba«, tentokráte výstavní umíráček, a


Sousoší tančících Lanžhoťanů z pálené hlíny

(práce moravská). (Original v majetku N. Musea Č.)


*) O 2. hodině odpolední bylo 3386 návštěvníků, o 3. hodině 20.670, o 4. hodině 34.252, o 5. hodině 43.876, o 6. hodině 53.414, o 7. hod. 61.801, o půl 8. hod. 81.792 a o půl 9. hod. 82.699 návštěvníků.

Předchozí   Následující