Poprvé vystoupili uherští Slováci dne 1. října a sice pozdě večer v amfiteatru. Tam zřízena byla »koliba« (salašnická bouda), uspořádán lesík a pokryta okolní půda zeleným trávníkem. Před kolíbou visel na rasochách kotel, pod kterým praskal živý oheň. V kotli se vařila žinčica. Kolem něho počínali sobě Slováci zcela tak přirozeně, jako když se nalézají doma na horách Vařili, zpívali při tom své dumné písně, Jura Melik pískal na prastarou, velikou fujaru, gajdoš Matuš Šujafanda hrál na dudy a tančil později divoce »odzemek zbojnický«, jiní hráli na píšťaly; na to opět zněly melancholické písně a vše to dělo se pod šírým nebem za chladného večera. Obraz skutečného života byl úplný, vadilo jen, že okolní život výstavní doléhal sem svou hlučností a že scenerie a lid slovácký byli příliš oddáleni od diváků.

Z té příčiny v následujících dnech přeloženy zpěvy a tance uherských Slováků do koncertní síně, v níž přicházely daleko více k platnosti právě tak jako postavy Slováků, pravé to modely pro malíře a sochaře. Při těchto večerech nebylo ovšem žádného určitého programu: prováděno kromě počátku to, co přinesl na mysl okamžitý nápad, rozjařenost a různá nálada vůbec, pravidlem jen střídány byly písně s tanci. V každém vzhledě, zvláště pak se stanoviska národopisného, byly tyto výjevy svrchovaně pozoruhodny a měly velikou cenu.

Ku dni 29. září svolán od výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské sjezd přátel českoslovanského národopisu na výstavu do koncertní síně. Sjezdu súčastnilo se na 200 pracovníků v oboru českoslovanského národo-pisu a horlivých pracovníků pro Národopisnou výstavu.*) Sjezd zahájil předseda Národopisné společnosti českoslovanské prof. dr. Ot. Hostinský, připomenuv poslední sjezd svatováclavský r. 1894 a ukázav na provedenou od té doby Národopisnou výstavu pravil: »Národopisná výstava dnes jest dokonána a s klidem může snésti nejpřísnější kritiku. Celé bohatství památek národopisných kmene českoslovanského sneseno tu ve množství, kterého jsme se ani ve svých nejsmělejších snech nenadáli. Dílu našemu dostalo se uznání ciziny, jež neváhala projeviti úžas nad prací tady vykonanou. Provedli jsme dílo veliké, ale nejsme ještě hotovi, úkolem naším nyní jest postarati se o to, aby z toho, co máme, mohlo se kořistiti v budoucnosti. Za tím účelem zřízeno bylo Národopisné museum českoslovanské, a dnes sešli jsme se, abychom zařídili vše další, čeho třeba jest.« Na to vyzval řečník sjezd k volbě předsedy.

Za předsedu zvolen čestný předseda výstavy K. Adámek, jenž vyslovil radost nad skvělým zdarem výstavy, která byla výsledkem nejen přechodné nálady, nýbrž několikaleté opravdové práce.

Jednatel Národopisné výstavy českoslovanské dr. Em. Kovář přednesl k shromáždění resoluce, o nichž na sjezdě mělo se jednati. Zněly takto:

»I. Kuratoriu Národopisného musea českoslovanského se ukládá: 1. aby vší silou pečovalo o to, aby se zachránily památky národopisné na výstavě vystavené i památky dosud nesbírané, pokud spadají v přijatý program musejní; 2. aby ihned po skončení výstavy přistoupilo k installaci získaných památek v místnostech Museu propůjčených na Příkopě, a činilo příslušné kroky k získání vhodných místností vedlejších, způsobilých k dočasnému uložení velikého počtu národopisných předmětů, pro něž místnosti Musea nevystačí; 3. aby pečovalo usilovně k docílení toho, aby Národopisné museum českoslovanské převzato bylo co nejdříve ve správu veřejnou (zemskou nebo obecní); 4. aby získán byl dostatečný fond k udržování Musea pomocí subvence zemské, státní a jiných prostředků, a 5. aby kuratorium Národopisného musea českoslovanského neustalo starati se o získání nebo zbudování vlastní budovy pro Národopisné museum českoslovanské.

II. Výkonný výbor Národopisné výstavy českoslovanské a výbor Národopisné společnosti českoslovanské zplnomocňuje se učiniti všechny kroky na příslušných místech k tomu cíli, aby celá výstavní dědina i se skupinou valašskou byla zachována, pokud budovy její náležejí nebo budou náležeti ve vlastnictví výkonného výboru Národopisné výstavy českoslovanské.«

Správce Národopisného musea českoslovanského dr. L. Niederle odůvodňuje první část resoluce, ukázal k tomu, že již od prvopočátku měl výbor výstavní za jeden z hlavních cílů zřízení musea. Z té příčiny již v době trvání výstavy provádí se rozsáhlá agitace k získání vystavených předmětů ze života lidu vesnického pro museum a k opatření peněžných příspěvků. S touže energií, s jakou byla provedena výstava, nutno starati se o opatření dalších nových místností aneb aspoň skladišť, poněvadž sbírky pro museum jsou již nyní tak veliké, že pro ně nádherné místnosti paláce Sylva-Tarouccovského naprosto nestačí, dále o zabezpečení musejního fondu z příspěvků soukromých a veřejných, a konečně o samostatnou vlastní budovu musejní.

F. A. Šubert připomenul, že srdcem a jádrem Národopisné výstavy jest českoslovanská dědina, která také do budoucnosti má tvořiti nejdůležitější součást Národopisného musea, jaké dosud žádné museum národopisné, ba ani proslulý Skansen štokholmský, nemělo. Dle ustanovení zemského výboru má se však vesnice hned po ukončení výstavy zbořiti. Ukázav na nepodstatnost námitek, uváděných pro zboření vesnice, pravil, že nutno všemi dovolenými prostředky zasaditi se o zachování vesnice na všechny časy budoucí. K tomu účelu prospěje obrátiti se také ihned ke klubu poslancův a zvláště ku sjezdu poslanců a důvěrníků svobodomyslných, který právě v Praze zasedá.