Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 507

Řezaná forma na perník z Příbrami.

DĚJINY NÁRODOPISNÉ VÝSTAVY ČESKOSLOVANSKÉ.

I. První tři neděle. — Živelní a jiné pohromy. — Počátek dnů dobrých a skvělý zdar výstavy.

@II@2@

S důvěrou pevnou, vylučující naprosto i pouhou domněnku o možnosti nějakého nezdaru, hleděli jsme v den otevření výstavy vstříc jejímu průběhu. Zárukou a přímo kotvou úspěchu bylo nám zanícené účastenství všeho lidu českého v chystaném díle a ta úchvatná horlivost, s jakou tisíce, ba snad statisíce viditelných i neviditelných ruk ujaly se prací výstavních, byl nám dále ráz a celý vzhled výstavy, byla důvěra, že národ náš a zvláště lid náš, zaujatý ve všech svých vrstvách novou pro něj myšlénkou již pro svou povahu, která v zanícení veškeré obětavosti schopnou jest, ani nemůže opustit dílo své, dílo tak významné — a byla konečně zkušenost dvou prvních dnů. Neboť každému, kdo výstavu o dnech svatojanských navštívil — a vzdor bídnému počasí bylo kromě zvaných hostí těch platících návštěvníků 26.573 — přímo zářily oči nad netušenými obrazy, jež mu v ní skýtaly znázorněný život vesnického lidu českoslovanského i poklady českého umění, a každý plesal, že vlastní silou lidu českého a přes všechny veliké svízele a překážky byla pořízena ryze česká a svým rázem zcela nová výstava. Pověst o její zajímavosti rozletla se ihned po Praze a svatojanskými poutníky a časopisy — pro Národopisnou výstavu přímo idealně zaujatými — po celém národě.

Život na výstavě byl hned první dva dny velice radostný a slibný i při tom dešti, který se na ni dlouho lil. Proudění radostně vzrušeného lidstva všemi prostorami výstavy, zvláště národopisného paláce a dědinou, veselé zvuky hudeb, vzácná zábava v symfonickém koncertě výstavního sboru hudebního, banket uspořádaný předsedou výstavy hrab. Lažanským na počest Moravanů, ruch ve Staré Praze, vzlet balonů a četné jiné zábavy — všechno to pestřilo se, znělo a uchvacovalo k nejlepší náladě.

Ale již v samých těchto slibných počátcích vyvstávaly nad výstavou mraky a stíny, ze kterých jí hrozily těžké rány a osudné pohromy . . . Byloť, jako by všechny moci se spikly na udolání a zničení výstavy. Výminečný stav, dusící celý veřejný život v Praze, byl již sám o sobě příšerou, tlumící náležité všeobecné rozkypění života výstavy a výstavě se všech stran hrozící. A nad tuto nepřátelskou moc ještě horšími se ukazovaly živly. Déle než tři neděle před otevřením výstavy panovalo nejkrásnější počasí jarní, ba přímo letní. Ale sotva že otevřely se brány výstavy, otevřely se i všechny brány a stavidla nebes: již dne 15. května počalo pršeti. Všechno se těšilo, že drobný deštík přejde a dosavadní krásné počasí že potrvá dále. Ale ke hrůze výstavy dostavil se pravý opak. Déšť se lil s malými přestávkami den co den, vítr, vichr a citelná zima zavládly jako v nejhorších dnech března a dubna, slunce nebylo celé dny vidět a když se ukázalo, zakrylo se opět co nejrychleji závojem mraku ... V takovém počasí mělo se obecenstvo do výstavy ubírat, v ní se procházeti, v ní prohlížeti vystavené předměty, v ní se baviti!...

Jak kouzelně působilo zasvitnutí slunka na návštěvu výstavy a na život v ní, ukázalo se dne 19. května. Vyjasnilo se po deštích minulých dnů — a jako na dané heslo hrnuli se ihned tisícové do výstavy, která toho dne uviděla 24.109 návštěvníků a jarý, veselý život, jenž do té chvíle byl v ní dušen stálou nevlídností počasí. Hned celé výstaviště šumělo, hučelo, zvučelo a zpívalo, Stará Praha oživla, vesnicí proudili zástupové, zněly hudby, tančilo se a veselilo v restauracích i hospodách a výstavní pavilony nestačily chvílemi návalu. Ale uprostřed všeobecného radostného rozjaření byla také večer způsobena výtržnost, která kdyby se byla — za tehdejšího výminečného stavu — opakovala, byla by nepochybně dala záminku k uskutečnění hrozby svého času pro případ demonstrací pronesené — a snad k osudnému vystoupení proti výstavě vůbec.

V lidu vládlo podráždění, způsobené nevlídným chováním se zástupců vlády k výstavě. Jistým živlům — předchozími událostmi s »Omladinou« ještě rozjítřeným — nebyla také vhod rozvážnost, s jakou při zevních velikých nesnázích bylo přistoupeno k uskutečnění výstavy. Povážlivým zjevem smýšlení jednotlivých živlů bylo vydání spisku, ve kterém


Předchozí   Následující