A na úsvitě této pro osudy českého cukrovarství tak rozhodující doby epochalní vynález Frey- Jelínkovy saturace roztíná pouta, svírající do té doby manipulaci čištění šťáv.

Myšlénka budí pak myšlénku, — a než se kdo naděje, jsou tu Daňkovy kalolisy, brzy na to pak uzavřené saturáky Hodkovy, vápenné pece od H. Jelínka a Fr. Šebora, jakož i jiné novoty. Jméno Jelínkovo, sloučené s vynálezem saturace, proniká pak nejen do sousedního Německa, ale i do ostatních cukr vyrábějících států, tak že dobrá pověst českého cukrovarství šíří se i za černožluté sloupy našeho mocnářství.

Rokem 1864 široce začíná se rozlévati průmysl cukrovarnický po vlastech českých a svým proudem strhuje davy interesentů. Vznikají stále nová a nová družstva k zakládání cukrovarů; — hospodářství, různými stroji zvelebené, vrhá se na řepaření; — kdo jednou o cukrovarství zavadil, pluje s ním; rychle stává se ten a onen technickým nebo administrativním řiditelem, ba i podnikatelem stavby; — strojírny se rozšiřují následkem přívalu zakázek, podobně jako závody pro dodávky technických potřeb; — dovoz na drahách vzrůstá, nové doly uhelné a lomy vápencové se otvírají, tisíce dělníků nachází zaopatření při pracích polních, při dopravě a v továrnách; — kde kdo, každý hledí v tom chvatu něco ukořistiti nebo zbohatnouti z řepy, z tohoto zdroje sladké mízy, zapomínaje, že tato může chutnati hořce i trpce; a to tak snadno, jak snadno zdravá myšlénka dovede se zvrhnouti v chorobu, jejíž průběh a konec jsou nedohlednými.

Zakládání nových zlatoslibných cukrovarů na počátku let sedmdesátých opravdu nezdá se míti konce, jest ovládáno horečkou. Zdánlivý rozvoj a blahobyt národohospodářský proměnil již úrodné Polabí i krajinu na dolení Vltavě v les továrních komínů, a přece ještě rolnických cukrovarů, ne po pěti, nýbrž po dvaceti i více ročně přibývá. V kampani 1871—72 jest jich v Čechách již 83. Peněžitá tíseň ohrožuje sice velkou jich většinu, ale to nebrání, aby se toho roku platilo 1 zl. 50 kr. ba i více za 1 q cukrovky a aby při chatrné řepní jakosti a ještě chatrnější výrobě vyplácely se přemrštěné dividendy, třeba jen na papíře vydělané.

Nic tu nespomáhá, že neracionelní těžení šťávy pomocí lisů ustupuje rozumnému vyluhování řízků řepových v difuzních bateriích dle vynálezu Roberta v moravských Židlichovicích, že návodem českých odborníků, jako Fr. Turin-ského, Fr. Urbánka a j. hledí se proces nahřívání šťáv při difúzi zlepšiti, že B. Napravil a Ab. Staněk vynalézají příhodnější nože, že Fr. Šebor, Jos. Pfleger, J. V. Diviš, V. Požarecký a j. ve kříšení spodia, G. Hodek pak při odpařo-vadlech zjednávají úspory; vše to nedostačuje, aby strouchnivělé základy finanční při nejbližším poprasku vídeňské bursy nepovolovaly, a když dosavadní prameny úvěru vysychají, řítí se celá ta kostra vybájeného blahobytu na hromadu, zachvacujíc v první řadě akciový kapitál nemoudře zařízených nebo lehkomyslně spravovaných cukrovarů rolnických.

Co tu pohřbeno peněz, které někde spořivá ruka po léta střádala, co tu slibných nadějí vzalo za své pro nedostatečnou prozíravost, někde dokonce pro nečisté ruce jednotlivců! Náš národní průmysl, který původně svou zdravou myšlénkou k tak krásné opravňoval budoucnosti a který by se snad několika dobrými lety přece jen byl probojoval k slušnější existenci, podlehl, jako všecko pozemské, zákonu, dle něhož silnější vítězí nad slabším. Jeden závod po druhém, buď hned, buď po několikaletém živoření a přemnohých peněžitých obětech přešel v ruce bohatších soukromníků, a cukrovary akciové, které se přes to udržely, musely podstoupiti mnoholetou cestu křížovou, z níž se teprve v našich letech zotavily.

Po neblahém kritickém roku 1874 nastalo ponenáhlé vystřízlivění. Ani jediný haléř v cukrovarství investovaný nezmizel sice s povrchu země, ale přelil se většinou z chudých kapes našeho lidu do pokladnic boháčů, a co našincům zbylo, to tím bedlivěji a starostlivěji počalo se hlídati. Nastala doba reakce, ochabnutí, ba až malomyslnosti.

Manipulace tovární charakterisuje se potom všeobecným spořením. Hlavní zřetel techniků obrací se k difúzi, neboť sem fiskus založil berní páku, aby každoročně přitahoval šroub. Bezděčně zahájeno na difúzi závodění, kterak

by se paušál daňový a vyměřená výkonnost difuzérů co nejvíce k vlastnímu prospěchu jednotlivých cukrovarů vy-užitkovala. Přes všecko zatížení práce se strany berní správy končí r. 1876 pro státní pokladnu s deficitem, to jest, veškerá od cukrovarů zaplacená daň byla těmto opět ve způsobě exportní premie navrácena, a nad to ještě několika-tisícový obnos přeplacen. Následkem tohoto zjevu ohromně zvyšuje se zdanění vyluhovacího prostoru difuzního. Ještě r. 1874 platilo se za 24 hodin z 1 hl toliko 1 zl. 29 kr., ale r. 1879 platí se již z téhož prostoru 16 zl., což obnáší v pěti letech vzrůst o 1150%!

Při zavedeném na to kontingentování nastávají v denním spracování či lépe řečeno v počtu denní vyprázdněných difuzních těles hotové dostihy a svádějí i cukrovary i manipulanty k neracionelnosti v práci; leč tužka počítá na papíře, co při tomto plýtvání řepou uspoří se na dani a diktuje pracovati tak a ne jinak. Teprve r. 1880 klade první stavidlo tomuto nezdravému proudu, do něhož bylo cukrovarství nevhodnou soustavou daňovou strženo; zavedením zákonitých počitadel přestávají difuzérové dostihy a dozor i snažení techniků počíná se od té chvíle obraceti také k stanicím jiným.

Druhá polovice let sedmdesátých a první léta osmdesátá našla naše cukrovarnické odborníky, prošlé ohnivou školou krise, velice již připravené. Což divu, že každý z nich, řídě se zásadou sebezachování, pouští uzdu své vynalézavosti a že dle místních poměrů zařizuje difuzéry rozličných soustav, které každoročně co do velikosti a úpravy vík, co do podoby a zařízení sít a uvolňovačů, nahřívání, plnění a vystřelování mění. Z dlouhé řady vynálezců uvádím jen: Bromovského, Daňka, Novotného, Quiese, Mika, Bart. Kodla, Knappa — co zatím Egerle, Goller, Herbst, Weyr a celé řada jiných modifikují a zlepšují nože, vložky a řezačky — Felcman lapač kamenů — Diviš, Gross, Hodek, Egerle, Karlík, Herbst a jiní počitadla — Mik, Sýkora a j. hasidla na vápno — Čížek kalolisy —Wellner, Jelínek, Lexa, Kasa-lovský a j. odpařovadla — Šebor vycukerňování melasy — Karlík a j. práci při osmoze— atd. atd.

Jakkoli zavedením počitadel nastal příznivý obrat v manipulaci, přece úřednictvu, jež takořka zotročilo hlídáním difúze, nastalo úplné vybavení z jednotvárné služby teprve r. 1888, kdy nynější zákon cukerní, dle něhož se zdaňuje