uvedených mostů kamenných byly na výstavě vyloženy. Koncem minulého a počátkem tohoto století rozkvetlo stavitelství dřevěných mostů velikého slohu, jmenovitě v Bavorsku a v Čechách v tomto ohledu vynikal mistr Michal Rank, jenž v letech třicátých asi v místech nynější řetězové lávky chtěl podobný most v Praze vystavěti. Zachovaný jeho model bylo lze na výstavě zříti. Starodávné dřevěné mosty kryté zastoupeny byly obrazem mostu v Lounech.

Řetězové mosty počaly se v Čechách stavěti dle vzorů amerických a francouzských a hlavně na říšských silnicích. První byl roku 1827 v Žatci, pak následovaly r. 1836 v Lokti, r. 1841 v Strakonicích; r. 1842 v Poděbradech a most Františkův v Praze, r. 1847 v Podolsku, r. 1853 v Postoloprtech a v Děčíně, r. 1867 most císaře Františka Josefa v Praze a naposled Řetězová lávka v Praze.

Jelikož však řetězové mosty snadno propadají zkáze, nahrazují se v poslední době kamennými, jako se stalo již v Poděbradech, Strakonicích, Žatci a stane se v Praze. Jen most Loketský byl náležitě rekonstruován dle návrhů českých techniků, c. k. vrchního inženýra Weingärtnera a vrchního inženýra Rautenkranze, jenž plány k tomu zhotovil.

Příhradové mosty, jež v Americe se stavěly koncem let třicátých a brzy potom i v Evropě, v Čechách neměly přízně. První vystavěl se roku 1858—1859 v Litoměřicích, druhý roku 1876 přes Ohři v Klášterci. Na hospodářské výstavě jako novotina byl vystaven r. 1878. Od té doby pozorujeme čilý ruch v stavění silničních mostů okresních, z nichž zvlášť typické byly na výstavě modely a obrazy představeny. Tak na př. most přes Jizeru v Nov. Benátkách z r. 1870 dle plánů J. Langra nebo most v Helkovicích přes Orlici, dále Gerstenovy mosty z dráhy Budějovicko-Linecké. Na železnicích byly oblíbeny hlavně mosty železné soustavy Schiffkornovy, jichž ukázky byly vystaveny. Od let sedmdesátých nahradily se však mosty soustav pásových a parabolických. Od r. 1863 ještě jeden úspěch domácí sluší zaznamenati; dříve stavby svěřovány byly vesměs cizině. Roku 1863 počala je pracovat Pražská akc. strojírna, k níž r. 1867 připojila se mostárna na Kladně, založená Pražskou železářskou společností. Roku 1886 byla tatáž postoupena První českomoravské továrně v Praze pod jménem »Pražská mostárna«. Koncem let osmdesátých přidružila se k ní Bondyho dílna a mostárna v Bubnech a r. 1894 mostárna Bratří Prášilů.

Stavitelství silniční jest poměrně mladého původu. Jako jinde tak i u nás dříve o silnice se nikdo nestaral a následkem toho byly ve stavu velmi zuboženém. Na mapě Čech z r. 1720 máme veškeré cesty tehdejší označeny. První lepší silnice stavěla se za královny Marie Terezie z Prahy do Vídně a dále do Terstu. Lepší stavěly se teprv v našem století, hlavně přičiněním Schemerlovým. Silnice říšské dříve pro spojení větších měst a pro obchod velice důležité pozbyly svého významu rozvojem železnic, takže nyní více se nemnoží a zůstávají v témž rozsahu, v jakém byly před 20—30 roky. Za to množí se každým rokem silnice, a cesty okresní a obecní; kdežto r. 1865 bylo okresních silnic pouze 10,140.896 km, bylo jich r. 1892 17,299.378 km, mimo to bylo obecních 4,822.557 km a erárních 4,293-S47,5 km.

Za železnice přimlouval se již Gerstner r. 1807, ale pro tíseň povstalou z válek nemohlo se k stavbě jejich přikročit. Roku 1814 český mechanik Božek sestrojil parní vůz, kterým by se mohly osoby po ulici voziti a kterým se produkoval r. 1815 v Královské Oboře. K stavbě skutečné železnice došlo přičiněním Gerstnerovým r. 1825 a sice koňské dráhy z Budějovic do Lince, jež byla ukončena r. 1832. Plány její byly vyloženy. Roku 1872 byla nahrazena drahou s lokomotivou. Inženýr Kress vystavěl Gerstnerovy spisy a obrazy a ředitel Kabát zachovalé stavby z této trati. Druhá koňská železnice postavena byla z Brusky u Prahy přes Lány do Píně.

První lokomotivní železnice otevřena byla 1. září r. 1845 z Olomouce přes Č. Třebovou do Prahy; a brzy na to otevřela se dráha z Prahy do Podmoklí. Po roce 1854 podnikavostí soukromých společností rozmohly se velice sítě drah, což na výstavě znázornil zvláštní diagram. Mimo lokomotivní železnice jsou u nás též některé železnice visuté, lanové, parní tramwayové a elektrické. Z visutých vyniká v Čáslavi dráha Třemešnicko-Závratická, kde vozíky jezdí po drátěném lanu do vápenných prachovických lomů.

S vlastním národopisem ještě méně souvisí znázornění osvětlování veřejných míst, avšak ve výstavě technické jest ovšem oddělením nezbytným. Za starších dob musil každý noční chodec sám opatřiti si pochodní nebo lucernou světlo na cestu. První zpráva o jakémsi veřejném osvětlování v Praze pochází z r. 1623, kdy nařízeno bylo pro případ nepřátelského útoku, aby měšťané měli pohotově smolné věnce, které by mohli v železných koších před domy pověšených zapálit; kde by takových košů nebylo, měly býti opatřeny svítilny. Na starších domech se takové koše dosud nalézají. Roku 1723 bylo v Praze 121 veřejných svítilen, od hradu přes most, Staroměstské náměstí k Celetné ulici. O rozsvěcování starali se sami majitelé domů, kde svítilna byla přidělána, ostatní obsluhovali dva zřízenci. Doba rozsvěcování oznamovala se zvoněním. Později nesli náklad zemští stavové v sumě 4050 zl., jenž po sloučení měst pražských roku 1783 připadl magistrátu zároveň s povinností osvětlovati město. Roku 1823 bylo v Praze 1050 městských a 254 soukromých svítilen. Roku 1824 byly zhotoveny první argantické svítilny od klempíře Roučka a opraveny od Gottmanna, jimiž osvětlovala se třída Rytířská a Královská (nynější Ovocný trh). Lampy tyto velice se rozmohly a r. 1828 bylo jich 628 proti 224 obyčejným.

Osvětlování plynem počalo v Anglii roku 1813; v Praze svítilo poprvé 200 plamenů roku 1847. Majitelem nejstarší plynárny v Karlíně byla Vratislavská společnost, později rytíř Štefek a rytíř Friedland a naposled od r. 1863 bruselská společnost, v jejímž držení je dosud.

Roku 1866 otevřena obecní plynárna pražská v Žižkově, kteráž vzrůstem potřeby stále se šířila. Roku 1888 byla otevřena nová obecní plynárna v Holešovicích; koncem června r. 1894 sloužilo v Praze veřejnému osvětlování 4547 plamenů plynů a 231 petrolejových svítilen, mimo to zásobovaly obecní plynárny asi 97.000 soukromých plamenů. Druhou plynárnou v Čechách byla Ringhofferova na Smíchově, otevřena r. 1857, kterou r. 1878 koupila pražská obec.