ČESKÁ ŽENA.

@II@1@Oddělení toto, jež těšilo se po celou dobu výstavy návštěvě vždycky velmi hojné, umístěno bylo v pravém rohu levého křídla Národopisného paláce, souvisejíc na jedné straně s ústřední síní jeho a hraničíc na druhé straně s oddělením zeměpisným i oddělením památek práce výtvarné. Provedl i obstaral je horlivý a svědomitý dámský odbor N. V. Č. — »Česká žena« — jenž přes to, že sestoupil se teprve několik měsíců před zahájením výstavy, a to hlavně ku podnětu slečen Klemeni a Dory Hanušových, doplnil přec pestrý mosaikový obraz výstavy všestranně uznaným a cenným kusem, znázorňujícím v malém přehledně a význačnými rysy positivnou práci přičinlivé ruky, nadané hlavy a něžného srdce českoslovanské ženy z dávno zašlé minulosti i z nejbližšího přítomna. Uspokojující výsledek ten umožněn byl také jediné štědrou podporou výkonného výboru N. V. Č., hojnou pomocí všech dámských spolků, rozsetých po vlastech českoslovanských, a neúnavným přičiněním předních pracovnic odboru, mezi nimižto zasluhují zmínky zvláště paní: Karla Baumgartlová, Johanna Danešová, Leopolda Ortová a slečny: Klemeňa i Dora Hanušové, Antonie Lašmanová, Karla Máchová a Božena Škardová. Též ostatní dámy z odboru pracovaly pilně o převzatých úkolech.

Celá výstava, prvá toho druhu jak co do hloubky tak co do rozsahu, nepřihlížela na větším díle ani v celku, ani v podrobnostech z důvodů jsoucích na snadě, k soustavnému a dějinnému vývoji jednotlivých předmětův a zařízení; bylť podkladem výstavy spletitý život skutečný a přirozený. To jevilo se i v oddělení »Č. Ž.«; nebo toto bylo pouze nezbytným a důležitým doplňkem činnosti a práce ženy, roztroušené i viditelné skoro po celé výstavě, jež se mimoděk a sama hlásila, ať už jsi procházel bohatými klenotnicemi odborných a krajských oddělení v Národopisném paláci, či jinde (ve výstavě školství, srovnané a rozčleněné s nejsubtilnější podrobností, v praktické residenci amerického Čecha, vyhovující všem požadavkům doby, a v prvém kostele amerických Čechů v St. Louis, vyvedeném tu ve skutečné velikosti), ať už jsi vešel pod vábivé krovy útulných statků českoslovanské dědiny, ať už jsi zavítal do paláce novodobého průmyslu! Nejvěrnějším ovšem zrcadlem nadání a dovednosti českoslovanské ženy mimo oddělení »Č. Ž.« byly jednak požehnané světnice pod doškovými střechami vesnických statkův a chalup, jednak skvostné oddělení výšivek a nádherné oddělení církevní (katolické). Je to jen odlesk pravé skutečnosti a skutečného života českoslovanské ženy — ať z královského paláce, ať z chudičké chaty uhněteného lidu venkovského — od nejstarších dob až na nynější časy, kdy razí si cestu nové ideje, vyvádějíce ženu ze staletého zátiší soukromého života rodinného do dravého víru hlučného života veřejného, vyžadujícího skálopevné síly a podléhajícího ustavičným změnám. Žena bojující po mužově boku v husitských válkách (v oddělení válečnickém), žena v bouřlivém roce 1848. (v pravém křídle výstavy Pražského musea) jest jen výjimkou, potvrzující pravidlo. Kdo nevzpomněl by tu neocenitelné národní a vlastenecké práce české ženy obzvláště ve století probuzení a osvěty, kdy pomáhala křísiti národ, odsouzený již k záhubě a smrti!

Odbor vypracoval si po předchozí poradě s odborníky pro své oddělení podrobný a přesný pořad. Dle toho měly tam býti znázorněny a předvedeny všechny důležitější odstíny a stránky různorodé činnosti a práce ženy, její rozmanité povolání, působení a život ve všech význačných a zajímavých kulturních a hospodářských záhybech a vztazích. Toho docíliti se mělo hlavně vystavením zachovaných rozličných starých památek, o něž požádány byly zvláště všechny dámské spolky po vlastech českoslovanských, spořádáním účelných obrazův a fotografií, jakož i vhodnými a přiměřenými skupinami malých figurin, jež by představovaly rázovitou činnost a zajímavé výjevy ze života ženina; tak na př. zobraziti se měly různé způsoby praní prádla v jednotlivých krajinách. Pokud jde o ústroj a kroj, ozdoby a účes ženy, od-poručoval spisovatel Josef Svátek, aby užilo se figurin v životní velikosti, a to počínajíc od XIII. století, pro každé století tří (ženy ze stavu panského, ženy městské a ženy venkovské — celkem tudíž 18 figurín), jež měly znázorňovati skutečné osoby dle starých popisův a vyobrazení. K tomu družiti se měla poprsí všech vynikajících žen českoslovanských. Ale pro přílišný rozsah práce, nepoměrnou krátkost času a jmenovitě pro neodbytnou stránku finanční bylo se snaživému odboru dámskému v nejednom směru uskrovniti a obmeziti na nejnutnější. Proveden tudíž pouze zlomek vytčené a zamýšlené práce, ale i ten byl v každé příčině ucelen a zaokrouhlen.

Dámskému odboru na jeho vyzvání zaslány byly nejrozličnější předměty národopisné v takovém množství, že ani z polovice pro nedostatek místa (jako v jiných odděleních) nemohly býti vystaveny. Slečna Jindřiška Slavinská z Rittersberku a pp. msgr. Adolf Rodler, sídelní kanovník v Českých Budějovicích, a JUDr. František Dlouhý, advokát tamtéž, zaslali nejbohatší sbírky. Některé věci byly nad míru vzácny. Velmi mnoho předmětů vystaveno bylo v jiných odděleních (přede vším v oddělení zvykoslovném, studentském, obchodním, pro mince, drobnomalby a práce výtvarné). V oddělení samém, vyzdobeném vkusně starými vyšívkami, bylo pozorovati dva utěšené záhony plodné práce žen českoslovanských: na jednom, menším, sebevědomě zvaly k sobě navštěvovatele ženské práce ruční, na druhém, větším, se zálibou spočívalo po dlouhou chvíli tvé oko, pozorujíc opravdu bohaté a pestré květy duševní práce ženské, tento jest sice mladší, ale rychle zkypřuje se v šíř i hloub přičinlivými a povolanými pracovnicemi, onen, starší a krásy nevšední i nesevšedňující, jenž dlouho ležel úhorem, platně zušlechťují porozumění a ocenění.