moravské minulosti i přítomnosti vykonal vzácné služby, shromažďuje stále čilý sbor horlivých pracovníků ducha. V České Akademii konečně naše věda „nabyla plné samostatnosti.

Národní bibliotheka bývala nezbytnou částí knihovny každého vzdělance. V ní zpřítomněny práce spisovatelů z doby probuzení a první půle tohoto věku; dnes mizejí už i poslední trosky děl mnohých slavených tehdy jmen z povědomí národa — bibliotheka už také zastavila svou činnost, ustoupivši knihovnám a bibliothekám moderním, jež oslabují také vysoký původně význam Matice lidu a Libuše, ve kteréž poslední zvláště českým ženám vytryskl bohatý pramen dobrého čtení.

Též klassická filologie uspořádala si zde výstavku svou. Z ní bylo zjevno, že práce na tom poli především směřovala k převedení řeckých i římských klassiků na jazyk náš a k vypsání života obou nesmrtelných národů těch; v novější době množí se též samostatné zkoumání jazyka, starožitností a literatury jejich: Kvíčala, Král, Niederle, R. Novák, Velišský, Cumpfe a j. byli zastoupeni aspoň hlavními pracemi svými. Ozdobou výstavky bylo též 21 ročníků Filologických listů, dlouho jediného podobného časopisu v Rakousku.

Při vchodu do čítárny literární vedle sebe se spatřovala vkusná exposice Všeobecné vzdělávací knihovny studentské, jež si vytkla za úkol seznámiti české čtenářstvo s moderní tvorbou cizojazyčnou, a sbírka autografů a podobizen českých básníků i vědců tohoto století. Naproti nim spolek knihkupeckých účetních vydával svědectví o své činnosti sbírkou knihopisných katalogů svých, jimiž zachycuje každý rok přehled všech českých tisků kdekoli vydaných a tím zachovává budoucnosti obraz duševního ruchu našeho; a vedle něho vítala nás vzpomínka na nezapomenutelnou výstavu jubilejní: velkolepé dílo Sto let práce.

Druhá síň literární věnována byla výhradně výstavkám knih a diagramů. Zde žádné interieury spisovatelské nezvyšovaly útulnost síně, jako v místnosti první. I výzdoba její byla prostší: po stěnách samý diagram a tu i tam poprsí spisovatelovo neb obraz jeho. Hned u vchodu po levé ruce seřaděny byly spisy Komenského v rozmanitých vydáních, i spisy o Komenském. Nemohloť na výstavě Národopisné chyběti, co po dvě stě a více let utěšovalo mysli, co rozžíhalo světlo duševní v dobách tmy a úpadku a čím duch český všemu světu tak skvěle a pronikavě zazářil naposled před stoletou lethargií svou. Ovšem vysvítalo z této pocty učiteli národů, jak studium Komenského u nás ještě málo našlo oddaných duší. Nad skříní vznášelo se poprsí našeho učitele národů a obrazy jeho, opodál poprsí Husovo.

Vedle Komenian p. Jaromír Hrubý uspořádal ukázku pravoslavného písemnictva náboženského. Toť nejmladší větev naší literatury, neboť takovéto spisy počaly se po česku vydávati hlavně teprv o jubilejním roce 1885, kdy oslavována po všem světě slovanském tisící ročenka úmrtí sv. Methoděje. Tehdy část Čechů usedlých na Volyni přestoupila na pravoslaví; pro vyučování náboženské bylo třeba česky psaného katechismu pravoslavného a též jiných spisů příhodných. Pořídili je pražští pravoslavní duchovní. V Petrohradě též vydán Nový zákon dle Kralické bible se souběžným textem staroslovanským. Všech takových spisů od r.1870 do r. 1895 bylo 21.

Bohatým obsahem a lepou úpravou stkvěla se skříň sousední, v níž zobrazil rozvoj poesie katolické p. prof. X. Dvořák. Z doby Karlovy, ve které kvetly zvláště legendy, vystavena legenda o sv. Kateřině, památná svými zajímavými osudy. Skladby duchovních písní stol. XV.—XVII. v kancionálech tuto pominuty. Za to době nové věnována tím větší péče. Kamarýtovy české národní duchovní písně, Sušilovy překlady hymnů církevních, Vackův sv. Václav, Vina-řického překlad Pyrkerových Perel posvátných a pod. zastupovaly první polovici našeho věku; druhá vytvořila hojněji sbírek původních. Tu vévodili V. Štulc a Kulda; za nimi přišli Vlad. Šťastný, Pakosta, J. Soukup, X. Dvořák, Lutinov, Bouška, Adam Chlumecký a j., jejichž práce většinou byly opatřeny podobiznami jejich. I celá moderna katolická shromáždila se tu aspoň podobiznami. Všech spisů toho oboru vydáno od nejstarších dob přes 500. Pozadí stěny zabírala literatura bratrská. Na výstavě, kde výtvory ducha národního měly hlásati jeho schopnost, dělnost a samostatný ráz, příslušelo ctné místo zajisté též tomu, co vytvořili Čeští bratří, tato jednota po výtce lidová, výron ducha českého. Nahoře uloženy spisy duchovního otce Jednoty, Petra Chelčického, za nimi následovali Jan Augusta, Jan Blahoslav, Veleslavín, kterému vyhrazeno celé jedno oddělení skříně, dále Sixt, Streyc, Žerotín a Komenský. Bibli kralické rovněž věnováno zvláštní oddělení; vystavena ovšem šestidílná i jednodílná. — Knihy většinou foliové a kvartové, sterýma rukama prošlé, švabachový tisk — celé vzezření výstavky značilo se starobylostí a ostře se odráželo od úpravné skříně katolické. Diagram katolické literatury připravil P. Jindř. Skopec.

Proti skříni té bylo uspořádáno písemnictví evangelické, jež diagramaticky znázornil evang. farář p. B. Mareš. Jakožto vlastní původce evangelického písemnictví zahajoval je mistr Jan Hus; Rokycanova Postilla, Ctibora Tovačov-ského Hádání, spisy Chelčického, Melantrichova Biblí, Pavla Skály Historie církevní, Třanovského Cithara, jež se dočkala 68. vydání, a jiné exulantské knihy, doplňovaly obraz století XV.—XVIII., který také ráz doby své osvědčoval formátem, vazbou, papírem a tiskem knih. Novější literatuře tu vykázáno méně místa, ježto měla svůj samostatný pavilon. Toliko časopisy evangelické shrnuty v příslušnou skřínku, která stála u okna.

Druhou polovinu této síně vyplňovaly védy přírodní a filosofské. Instruktivně a se vzornou péčí uspořádána byla literatura mathematická a fysikální p. prof. dr. Aug. Pánkem. Jednota českých mathematiků ochotně propůjčila k tomu svou knihovnu. Družily se tu k nim též deskriptiva, astronomie a meteorologie. Spisy vesměs náležely tomuto století, jakkoliv na př. astronomie u nás pěstována horlivě již ve stol. XVI. Vydrovi Počátkové arithmetiky, vydaní slavným Janderou (1806), Sedláčkovy Základy porodnictví (1825) a Zieglerovo Nebe se svými divy (1813) jsou první české knihy svých oborů z tohoto věku. Pravý rozvoj nastal pak teprve se zřizováním středních škol. Šimerkova Algebra a Jandečkova Geometrie, Krejčího a Mayerova Fysika budou jistě mnohým posud v paměti jakožto první