Jak přehojné jsou zprávy historické o průmyslu sklářském v Čechách v dobách dávných, tak poměrně řídké jsou památky tohoto odvětví, jež sa-haly by dále než do stol. XVII. Křehkost materialu, poměrná levnost výrobků, jichž stále používáno a to ponejvíce při takových příležitostech, kde jako při hodech a rodinných slavnostech vystaveny byly nebezpečí, pak zase změna vkusu strojily vždy záhubu výtvorům tohoto průmyslu, jímž Čechy ode dávna slynuly. Z malovaných oken, jimiž se ve stol. XIV honosily chrámy české dle svědectví Aeneáše Sylvia, zbylo sotva několik střepů. Jediná památka toho druhu, jež na výstavě se nacházela, byla část gothi-ckého okna chrámu ve Stodůlkách s obrazem poprsí Panny Marie, pocházející z doby gothické, z druhé polovice XIV. neb z půle XV. věku.

O něco hojnější byly ony destičky okrouhlé, s malbou v neprohlédavých emailových barvách, jež v Čechách bývaly zajisté v XVI. a XVII. stol. velice oblíbeny a jichž krásnou kolekci chová Museum království českého. Nejstarší z nich byl terč se znakem guttensteinským a letopočtem 1579 (z Humpolce), k němuž co do stáří pojily se obě desky ze sbírek archaeologického sboru »Vocel« v Kutné Hoře; jedna z nich v zeleném věnci nese znak říčanský a letopočet 1586, druhá znak Trčkovský s nápisem: »Garoslaw Tryczka z lypy Na Ledczi a Wopocznie 1586«. Zajímavo jest, že Trčkové měli na panství opočenském starodávnou sklárnu v Deštné, již v XVI. stol. připomínanou, a není nemožné, že tyto destičky k rodu jich se táhnoucí tam byly vyrobeny.

Mimo znaky přicházejí na destičkách těchto i výjevy a postavy posvátné, jako na jedné z r. 1612 vyobrazeno Vzkříšení Krista, na jiné sv. Šimon. I v odděleních místních tu a tam podobné terče se vyskytly, a odznaky a výjevy cechovní nasvědčují, že byly stejně oblíbeny v kruzích měšťanských, jako panských. Tak jeden terč v oddělení berounském nesl podobu hrnčíře u kruhu. Malby emailové, neprosvítavé užíváno jinak hlavně k ozdobě nádob, džbánků a pohárů, avšak památky českého původu toho druhu jsou tak vzácny, že nebylo s podivením, když na výstavě jen s málem exemplářů jsme se setkali, z nichž jen dva s bezpečností bylo lze přičísti produkci české. Byla to sklenice z Tábora, ozdobená emailem modrým a bílým, jimiž proveden znak postřihačský, květinové ratolesti a nápis: »Pane bratře připijm wam, pro tu lasku kterou mam k wam. l697«. Druhá podobná památka, bohužel jen fragment, datována jest z r. 1701.

Jsou to poměrně pozdní práce emailem zdobené. V dobách oněch zabočilo sklářství české již na jiné pole a převahy nabyla ozdoba broušená. Po válce třicetileté poměrně rychlým krokem rozvinuly se četné hutě ve hvozdech českých, jak v Krkonoších, tak Šumavě, v lesích křivoklátských, i v Mezihoří, v ouvodí Orlice i na vysočině česko-

Skupina broušených pohárů ze XVII. a XVIII. století.

Reprodukováno z Památek práce výtvarné na N. V. Č.