Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 320

anebo barevné, ale stlumené. Bohatá byla kolekce šatek úzkých s jednoduchými motivy v pásky skládanými, neobyčejně bohatými krajkami hedvábnými (Trenčín, Nitra, Prešpurk), dole lemované a živou barvitostí pozornost poutající. Abychom uvedli některé kombinace: červená ve spojení se žlutou nebo bílou, červená se zelenou, žlutou a modrou zároveň, černá s bílou nebo žlutou, bílá se zelenou, modrou atd. vždy zharmonisované.

Čepců máme rovněž několik druhů: a) čepce, kde jen zadní část t. zv. dýnko pod šatkou viditelné se zdobilo. Vzorek skládá se ze tří i více zdobených proužků, kde jednoduché prvky, nejčastěji sekáč a hvězda, se střídají. Hedvábí užito barevného, v obdobných kombinacích jako u šatek. Místo vyšívání užito též paličkovaných a prošívaných vložek krajkových, jakož i vyšívání na tylu (nejmladší, úpadek), často i zlatě kovovou nití zdobené; b) čepce obyčejně žlutým hedvábím anebo v několika odstínech jeho provedené. Přední k čelu přiléhající část*) tvoří dvě zdobené poloviny s krajkovou vložkou a řadou přechodních proužků vyšívaných nebo prolamovaných. V cípech je rohová výplň hustě seskupených květů. Zadní část má rovněž krajkovou vložku, ale napříč a po obou stranách vyšívaný lem. Krásné exemplary v barvě temně oranžové (Píšťany); c) čepce zlaté a stříbrné podkládané. Vzorek skládá se z několika tvarů palmetovitých neb jablíčkových a hvězdovitých, ostře konturovaných v překrásném rozvržení na dýnku a načelníku.

Úbor mužský má vyšívání na košili, a sice na límečku, rozparku na prsou a na zápěstí, po případě na širokých koncích rukávců. Zvlášť zajímavé jsou konce rukávů vyšívané křížkovým stehem v barvě červené (někdy černé) tak hustého vzorku, že tvoří jedinou barevnou plochu. Ornament geometrický i rostlinný. Dále vynikají košile z hrubého plátna režné barvy se širokým vyšívaným pasem bílou přízí, anebo nebílenou přízí (režnou) na bílém plátně. Konečně bohaté vyšívání hedvábím i vlnou skoro přes celou délku rukávů v barvě černé s roztroušenými květy zlatem a stříbrem na tuhé podložce vyšívané. Nejvíce nápadnou výzdobou mužského kroje jest cifrování či šňůrování. Všecky části úboru mužského, zvlášť ale nohavice a kabátce, jež přes rameno přehazovány se nosily, zdobeny jsou tak bohatým a komplikovaným šňůrováním, že to nikde na národních krojích v té bohatosti nespatřujeme.**) Šňůrování zdobí límec, lemuje kapsy, splývá v markantních liniích a rázovitém rozčlenění na prsou a lokti kabátce, zkrátka všude, kde švem, střihem nebo polohou vhodné místo se vyskytlo, nebo kde veliká prázdná plocha k tomu vyzývala, a na plnou ozdobu zvyklé oko to vyžadovalo.

V nejednom ohledu velice poutavá jest výzdoba kožichů, též oněch krátkých s vyšíváním aplikovaným. —

Z uvedené charakteristiky všeobecné a vyjmenovaných lokálních skupin zeměpisných jest zjevno: 1. že ve vyšívání slovenském a to moravském i uherském nacházíme zastoupeny všecky vyšívací techniky v cizích a moderních pracích užívané, a že ony tvoří celky, které mají absolutní cenu uměleckou; 2. že ornament geometrický (v širším smyslu) jako nerozlučná součástka ornamentální výzdoby zastoupen skoro výhradně na Moravě a v Uhrách; 3. že přísně stilisovaný ornament rostlinný zachován na Moravě a na Slovensku skoro neporušen vlivem renaissance, a že objevuje se v takové mnohotvárnosti co do forem a co do seskupení tvarů a barev, že jeho svéráznost ihned jest patrna; 4. že vyšívky české vlivem Moravy a Slovenska zachovaly si svůj národní ráz, že však vliv západní jest někde dosti patrný.

Je patrno, že vyšívání slovenské tvoří jádro, vyšívání moravské a severočeské podstatnou, ostatní skupiny pak doplňující část lidové práce na tomto poli v oblasti českoslovanské.

Naše vyšívání má ráz spíše východní, ono opírá se o tradice jiným slovanským kmenům společné, ale rozvíjelo se samostatně na základě tradic a sociálních zřízení své doby. Jest tedy obrazem doby, která minula. Tím, že lid hravě ovládal materiál i vyšívací techniky, že držel se tradic a ovzduší, ve kterém žil, že si sám vzory komponoval a prováděl, jen tím bylo možno, že naše vyšívání dosáhlo také vrchol svého vývoje — v národních krojích — v oněch úchvatně krásných krojích, s nimiž vyšívání nerozlučně jest spojeno, s nimiž žije a klesá!

    Victor Schwarz.

KRAJKY.

@II@1@KRAJKY.»Kdo prohlédl si bohatou sbírku krajek vyloženou v ústředí národopisného levého křídla neb obdivuhodné krajky při koncích šatek lanžhotských, přisvědčí nám, že lanžhotské ,ficle', to jest ony kusy krajek a šatek spaličkované z nití kopřivových neb hedvábných, patří k nejkrásnějšímu, co v krajích československých kdy pracováno bylo.« Tak píše J. Klvaňa v V. ročníku »Českého Lidu«, na str. 288. Neznáme skutečně lepšího úvodu pro popis sbírky krajek česko-slovanských na výstavě národopisné, než užiti slov p. prof. J. Klvaně, známého znalce starých památek lidu našeho.

Sbírkou krajek urovnanou v šesti skříních, v středu paláce národopisného, v sousedství nádherných vyšívek, sesterským uměním zdobených, dokázáno zřejmě, že byť i v porobě, polozapomenuta a zneuznávána, zůstala a zůstane vždy krajka královnou ženských prácí ručních. První krok, učiněný u nás k vybavení krajky ze zapomenutí, byl


*) Socháň: Kroje lidu uhersko-slovenského. **) Viz Koula: Český lid II. roč. Kroje lidu slovenského.

Předchozí   Následující