svobodomyslného, Josef Krčil, »administrátor« osady. S připravované zde velké slavnosti na pamět amerického svátku prohlášení neodvislosti dne 4. července musilo však sejíti, a v památný tento den, doma povždy okázale slavený, uspořádána byla jen »akademie« pěvecko-hudební v koncertní síni na výstavišti. Hudební sbor Vojt. Holečka, nazvaný kapelou »Sokola Plzeňského« v Chicagu a přibylý s výpravou, hrál častěji v »salooně«. Tím však byly zvláštní jaksi dni českoamerické výstavní osady odbyty, až opět výstava hospodářských plodin v září tuto část výstaviště stáleji značně oživila.

Co se týče celého rázu českoamerické výstavy, tu dlužno uznati, že se zámořští krajané naši obou stran tamních vynasnažili všemožně, aby podali obecenstvu ve staré vlasti pokud možná nejúplnější obraz a přehled svého bytí národního, svých snah vlasteneckých, svého žití spolkového, společenského a vzájemné podpory, své činnosti na poli českého školství a »last but not least«, jak by řekli v Americe, rozvoje svého veřejného tisku, nejvýmluvnějšího tlumočníka onoho života a ducha českých osadníků za oceánem. Znázornění vlastního žití, abychom tak řekli, praktického, nebylo ovšem možno jim provésti úplněji, nýbrž jen v kusých ukázkách z oboru českého »farmaření« a různých živností řemeslných. Ani příslušné přehledy, tabulky a diagramy nebylo možno v okolnostech amerických tak snadno úplněji seříditi. Rovněž retrospektivní část českoamerického osazování musila z přirozených příčin zůstati jen na několika předmětech, hlavně starších časopisech. Jako zajímavý a nutný doplněk byly pak zde zastoupeny i poměry přeplavní a dopravní. K lepšímu porozumění exposice oné dlužno předeslati aspoň krátký přehled českého vystěhovalectví, jeho dějin i dnešního rozsahu a poměrů, ve kterých žije.

České osazování v Americe dlužno děliti na dvě období, staré a nové. Staré započalo ve válce třicetileté, po osudné bitvě na Bílé Hoře, kdy hojní čeští exulanti obrátili se do protestantských zemí západní Evropy, jichž národové právě počínali zakládati osady v Novém světě. Téměř bezpečně je dokázáno, že více ubohých psanců českých připlulo ku břehům americkým s Hollanďany, mezi nimiž tolik našich vypuzených z vlasti krajanů nalezlo útulku a kteří měli zde v dobách oněch, do roku 1664, zkvétající osadu Nieuwe Amsterdam, nynější New York.

Jedním z těchto emigrantův českých, nejvíce vynikajícím, je osobnost Augustina Heřmana, v Praze rodilého, o němž určitá zpráva je zaznamenána již v r. 1633, a který v osadě nizozemské i později na území Angličany zaujatém v nynějších státech Marylandu a Delaware nabyl značného, jak se zdá, věhlasu. Muž ten, zabývaje se vedle obchodu a plavectví i vyměřováním, zhotovil kolem roku 1670 první důkladnější mapu krajů kolem zálivů Chesapeake a Delaware, začež dostal od lorda Baltimore-a, téměř samostatného tehdáž pána v této části anglických osad, v úděl značnou rozlohu pozemků na důležité šíji poloostrova, tvořeného zmíněnými dvěma zálivy, a povýšen byl za lorda se všemi právy feudálního mana. Heřman založil zde tak zvané »České panství«, Bohemian Manor, k němuž během času připojil další kus pod jménem »Little Bohemian« či Malé Čechy a konečně St. Augustine Manor celkem asi 20.000 akrů, či asi půldruhé čtvereční zeměpisné míle. Jednu řeku na panství, velmi úrodném a plném krásného stromoví, nazval Great Bohemia River, druhou Little Bohemia River a část chobotu Chesapeaku, do něhož se obě vlévají, dostala také jméno dle vlasti Heřmanovy, který nejen že s původem svým nijak se netajil, ale s hrdostí k němu se hlásil, nepodepisuje se jinak, než »Augustine Herrman, Bohemia«. Ještě i v jiných jménech tamější krajiny zachovala se památka na prvního tohoto českého osadníka v Americe, pokud osobnost jeho mohla býti určitě stanovena. Není však známo a nepodobá se dle pozůstalých pramenů, že by byl měl Heřman, který zemřel teprve kolem roku 1686, více českých krajanů na své osadě, a potomci jeho splynuli ovšem se živlem anglickým, zachovávajíce si však po dlouhá léta vědomí svého českého původu. Na pamětní desce, kterou dal zříditi muž tento »na věčné časy« v upomínku na zakladatele a prvního osadníka na Bohemia Manoru roku 1661, dosud zachované, ač rozražené, čte se jméno »Hermen«, k čemuž neznámý nějaký horlivec český vyryl ještě háček na »r«, aby o českém původu nemohlo býti pochybnosti! Tento však je ostatně prokázán celou řadou nezvratných současných dokladů písemných a historiky americkými nijak není podezříván. »České panství« jako právní celek zrušeno bylo teprve po válce osad amerických za neodvislost ku konci minulého století.

Jiným vynikajícím osadníkem českým v Americe v dobách oněch, rovněž přibylým s Hollanďany do Nového Amsterdamu, byl Bedřich Filip, který přibyl do Nového světa někdy kolem roku 1650 jako chudý muž, tesař, ale domohl se zde přímo ohromného jmění, takže nazýván byl sousedy svými závistivě »Bohemian merchant prince«, český obchodní kníže, a rodina přikládala si i šlechtický původ český, ač znak, jímž se pyšnila, je v Čechách neznám. Filip žil skoro stále v New Yorku a okolí, maje četnou rodinu, a zemřel roku 1702 ve Philipsburghu, dle něho nazvaném, dnes kvetoucím městě, kde měl velký dům na způsob hradu.

Oba tito Čechové, majíce za manželky cizinky, nemohli ve svých dítkách udržeti národní ráz a řeč svou, a tak bylo zajisté i s mnohými jinými, kteří nevynikajíce již tou měrou jako Heřman a Filip, od něhož pocházela velice bohatá novoanglická rodina Philipsův, předrevolučních to Kroesův amerických, zmizeli beze stopy. Přišla zajisté jako tito řada krajanů našich jak s Hollanďany, tak i nejspíše se Švédy, v sousedství oněch se usazujícími, a později i s Angličany. Jest známo na př., že i Komenskému bylo nabízeno místo rektora Harwardské koleje, nynější proslulé university v Massachusettsu. Potomci vystěhovalců těchto však nepodrželi ani české jméno své, přepisujíce je rozmanitým způsobem na »anglický« způsob, až se česká podoba jeho úplně setřela.