ČECHOVÉ DOLNORAKOUŠTÍ.

@II@1@Laskavého čtenáře prosím, aby zašel se mnou na nějakou chvíli do budovy výstavy spolkové, ve které vedle výstavky odboru technického umístěna také oddělení Čechů zahraničňých a dolno-rakouských. Exposice odboru dolnorakouského zaujala druhou, pažením oddělenou polovici prvé síně v levo od hlavního vchodu. Při vchodech vítaly dva nápisy: VÍDEŇ a ODBOR DOLNO-RAKOUSKÝ, v nichž naznačen již dvojí ráz výstavky. Jednou svojí částí, lidopisným materialem z českých osad dolnorakouských, připínala se ke krajinské výstavce z moravského Slovenska v paláci národopisném, druhou pak částí, výstavou českého živlu ve Vídni, který převážnou většinou se jeví životem spolkovým, hlásila se do budovy spolkové, kde jí také poskytnuto větší, bohatství vystavených věcí přiměřené místo.

Čechové obývají v Dolních Rakousích jednak dva výběžky souvisící s ostatním územím jazyka českoslovan-ského (srv. str. 76. a .77.), kde je obyvatelstvo slovanské jistě původní, jednak roztroušeně ve všech okresech dolnorakouských, v průmyslových krajinách jako živel přistěhovalý, a hlavně ve Vídni. Počet jich (srv. str. 79.) udává podrobně Josef Urban (ve »Sborníku Čechů dolnorakouských« str. 4.—8.), že možno s jistotou čítati českého obyvatelstva v Dolních Rakousích, resp. ve Vídni, nejméně 213.000 a 150.000.

Čechové na hranicích bydlící mají podporu v souvislosti s územím českým, třeba se na ně u nás hodně zapomínalo; horší jest postavení obcí vnitrozemských, z nichž ku př. . Hennersdorf (v hejtmanství Most nad Litavou) má dle posledního sčítání většinu obyvatelstva českého (691 Č. na 639 N.). Z českých menšin v okolí Vídně vystavil několik fotografií ve skříni spolkové českoslov. vzdělávací a divadelní spolek »Havlíček«. ve Florisdorfu (1582 Č. na 20.864 N.). Čechové bydlící na hranici české v sousedství Třeboňska, s nímž také nářečím se po většině srovnávají a počtem 8000 nepřesahující, mají dvě české fary, Rabšachy (1390 Č. na 509 N.) a Německé (530 Č. na 67 N.), také náboženství učí se česky, ač katechismy české odstraněny; ale jinak jazyk český ze škol tam od r. 1875 vyloučen. V Cmuntu na nádraží (815 Č. na 4011 N.) působí záslužně »Česká beseda«, která se také výstavy (fotografiemi a programy) súčastnila. S Moravou a uherským Slovenskem souvisí trojúhelník českého území, jehož vrcholy by byly asi osady Hlohovec, Břeclava, a vtok říčky Rudavy do Moravy na hranicích uherských. Tu zachovaly se národním vědomím i jazykově celé obce, kde, jako v Nové Vsi a Hlohovci, mluví se jen česky, Poštorňa jest osada téměř úplně česká. Jsou to: Poštorňa (Unter-Themenau 2430 Č. na 128 N.), Nová Ves (Ober-Themenau 1108 na 49), Ranšpurk (1106 na 690), Hlohovec (947 na 28); s českými menšinami pak Cahnov (925 Č. na 2331 N.), Dolní Opatov (209 na 663), Pernitál (132 na 1336), Valčice (133 na 2830), Suché Kruty (Durnkrut 262 na 1045), Lingaštorf (91 na 1206), Přílep (13 na 408), Střezemice (24 na 1079). Na kolik však smíme věřiti údajům sčítacím, dokazuje případ, že v Přílepu vstoupilo r. 1893 do školy 14 nových žáků, kteří neuměli ani slova německého. Germanisační tlak jde hlavně dvěma činiteli—• kostelem a školou. Než ty oba by tolik nezmohly, co zmůže žid (srv. Herben, Bratři naši v Dolních Rakousích, »Slovanský Sborník« 1885, 139.). Přílepští mají německou školu a, jsou přifařeni k německé faře střezemické.

Na Mistelbašsku jsou tři české fary, v Lingaštorfě, kde prý 80% obyvatelstva mluví dosud česky, v Ranšpurku (řádu maltézského) a v Poštorni (s přifařenou Novou Vsí). V Hlohovci, do Valčic přifařeném, kde mají kapli, bývají české bohoslužby jen občas, v Cahnově česká kázaní zavedena znova r. 1894. Ve školách do r. 1875 se vyučovalo ve všech starých slovenských obcích česky a německy, toho roku došel však místní školní rady výnos, dle něhož vyučovací řečí má býti němčina, poněvadž v Dolních Rakousích není žádné jiné řeči zemské, nemá tedy ve škole ani vysvětlování se díti žádným nářečím slovanským. Proti tomuto výnosu vedly toliko obce Poštorňa, Nová Ves a Hlohovec stížnost až k říšskému soudu, který dne 25. dubna 1877 rozhodl: V obcích Hlohovci, Nové Vsi a Poštorni jest slovanská řeč řečí v zemi obvyklou. Bohužel obce rozhodnutí toho plně nevyužily, a tak i v těchto třech obcích vyučuje se jen na nejnižších, stupních školních jazykem mateřským. Jazykem vyučovacím jest však němčina, jazyk český jest sice povinný, jen náboženství učí se ve všech třídách pouze česky (po rozhodnutí říšského soudu ze dne 20. října roku 1882 proti zemské školní radě). Učitelé musí býti mocni obou jazyků; bývají to obyčejně Slováci, kteří nabývají vzdělání na německém ústavě učitelském a podrobují se zkouškám pro školy německé. Pokud jsou znalí spisovné češtiny, o to se asi nikdo nestará. Že pak doma se obyčejně německy ani slůvka nepromluví, nenaučí se německy některé děti vůbec, a škola jim přirozeně poskytuje vzdělání pranepatrného.

Správa čtyř obcí s českými většinami (od r. 1894, kdy zvítězili Slováci opět také v Ranšpurku) spočívá v rukou českých, v zastupitelstvu jedná se česky i německy, zápisy však a podání k úřadům jsou německé. Příslušnost k zemi převahou německé patrna ve dvojjazyčných nápisech, jako ku př. v Poštorni na škole, na hostinci, ač leckde spatřiti také jen české. Z knih českých, ponejvíce náboženských, jsou tam pramenem živého českého slova bible (jedna, z níž se dosud čítá, sto let stará, vystavena byla ve výstavce), kancionály, Jsnihy »Dědictví svatojanského«, jež má v obcích těch několik členů, kalendáře, Kosmák, z časopisů brněnský »Hlas«, »Hodoňan«, vídeňský » Věstník«, v »kasině« poštorenském »Hlas Národa« a »Humoristické Listy«. Záliba ve čtení je veliká. Před lety poslal do Hlohovce knihovnu dr. Herben, r. 1892 sebral pro obce dolnorakouské dvě knihovny (o 400 a 315 svazcích) dr. K. Čermák, advokát břeclavský, r. 1895 na podzim založil nový vídenský spolek »Lidová osvěta« lidovou knihovnu v Poštorni.

V Poštorni získal si nevšední zásluhy jak o rozvoj hospodářský, tak o její českost starosta obecní p. A. Košťál, muž intelligentní a pevné, přímé a srdečné povahy. Čechové vídenští věděli a všímali si této haluze české (V. Kučera,