Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 271

O výtvarném nadání lidovém svědčí pěkně provedené malby na psaných modlitbách a zajímavé pokusy malířské prostých samouků. Toho druhu je asi též pracná hravá práce, jaká jeví se na velkých kohoutech, vystříhaných z různobarevných papírků.

Ornament lidový systematicky studuje K. Adámek, jenž s neúmornou pílí sebral a přesně dle skutečnosti okreslil několik tisíc ornamentů z psaných modliteb lidových z Hlinecka od století XVII.—XIX. Sem spadá i pěkná sbírka kreseb, na nichž okresleny jsou stolice s lenochy z okresu skutečského.

Konečně chceme ještě připomenouti, že i starožitnosti z tohoto kraje byly zde zastoupeny. Byly to zejména vykopaniny z hradiště »zkamenělého zámku« při pomezí českomoravském. Z Vysokomýtska zaslán sem zajímavý starý obraz chrámový, jehož scény vedle malby pořízeny z látky a zrcadel.

Ze zaměstknání domácího zobrazeno zpracování lnu. Bylo v kraji tomto běžné jako v celých ostatních Čechách. Avšak neúrodná půda tohoto kraje a spojená s ní chudoba lidu udržela je až do našich dob Dříve zpracovávali si len nejvíc pro domácí potřebu. Pozůstatky této práce spatřujeme i zde. Viděli jsme tu přeslice s kuželi, vochle a vochličky, kolovraty, z nichž zejména dva z Vysokomýtska honosily se zvláště originelním a praktickým svým seřízením. Sepředený len zpracovával se dříve v domácnostech na stavech tkalcovských. Starodávný takový stav z roku 1803 postaven byl ve světnici dole ve statku. Dnes tkají v témž kraji již jen pro cizí podnikatele.

Z jiných odvětví průmyslových ve východních Čechách kvetlo zvláště hrnčířství, zejména prosté nádobí hliněné. U nás v severovýchodních Čechách podnes říkají tomuto nádobí »ledecký« (od města Ledče). Tam zase ve východních Čechách vyvinul se název pro určitý druh hrnců »svraták«; i kachle nazývají prý »svrateckými« od místa hrnčířské výroby, Svratky. Proto právem při výstavce tohoto kraje, zejména v Litomyšlsku a Hlinsku, výroba tato charakterisována hojnými předměty hrnčířskými, starými kachli nepolívanými i glasurovanými s reliefovými ozdobami, formami na kachle a j.

Pro tento obvod jsou obzvláště charakteristické hliněné nádoby velikých rozměrů. Zvláště vytknouti sluší starobylé koutní hrnce, nazvané odtud, že v nich kmotry a sousedky přinášívaly šestinedělkám do kouta uvařené slepice; podobného rázu jsou i dřenáky a medáky. Význačné na nich bývají i ozdoby lidové, zejména motiv kohouta a jelínka. Na některých spatřujeme i postavu císaře Josefa, což svědčí o tom, jak vážil si lid náš tohoto panovníka za jeho náchylnost k stavu selskému. Neméně charakteristické pro kraj jsou též ohromné »kutchany«, pekáče to s různými ozdobami, rybami, beránky, srdci, »čepáky« a pod., podle nichž dostávají často i jméno; zvláštní čtyřhranný kutchan na vdolky z Trsnice jmenují »stvořitílka«. Kromě toho jak v Litomyšlsku, tak i v Hlinecku zastoupeny i krásné toufarové nádoby, zejména pěkně malované mísy, talíře a džbány. Novější výroba hrnčířská znázorněna dole ve statku. Na Litomyšlsku přesídlila se ze starých osad hrnčířských, hlavně ze Semanína, do České Třebové.

Příbuzné odvětví průmyslové, totiž sklářství, pěstuje se více v Litomyšlsku (v Lubné, Budislavi a Milovech). Proto hlavně oddělení litomyšlské hojně zastoupeno lidovými obrázky na skle, jež v okrese se vyráběly, sklenicemi, láhvemi, jednak prostě malovanými podle ustálených vzorců nebo broušenými.

V novější době zasáhl do některých osad mocněji průmysl dřevařský, který ve větších závodech vyrábí jednak nářadí hospodářské, dřevěné náčiní a přerůzné předměty hračkářské, jichž v oddělení hlineckém byla bohatá sbírka. I sirky se v kraji tom továrnicky vyrábějí. Průmyslem hrnčířským a dřevařským jihovýchodní Čechy připojují se k jihozápadním.*)

Tím končíme svou obchůzku po krajinských výstavkách z Čech. Přicházíme k Moravě, které jsme se takto přiblížili i zeměpisně i místně na naší Národopisné výstavě.

    Jan Jakubec

Krajinské výstavky z Moravy, Slezska a z Uherského Slovenska.

Oddělení horácké nalézající se na pravé straně západního vchodu národopisného paláce bylo pořízeno hlavně péčí odboru ve Velkém Meziříčí, jehož jednatelem byl p. inženýr A. Večeř; k odboru tomu družily se: odbor v Da-čicích s pilným svým předsedou sudím B. Kancnýřem, odbor v Telči s jednatelem prof. Janouškem, zasloužilým zakladatelem musea v Telči, a prof. Beringrem, odbor v Moravských Budějovicích s duší svojí, ředitelem měšťanských škol Funtičkem, odbor ve Žďáře s velečinným poslancem Heimrichem a Appetaurem, odbor v Jihlavě s neúnavným P. Isidorem Zahradníkem, odbor v Třebíči s ochotným jednatelem prof. Rypáčkem, odbor v Jemnici a konečně Jar. Palliardi, známý národopisec ze Znojma. Společným jednatelem Horácka byl inženýr Antonín Večeř ve Velkém Meziříčí, zástupkyní pí. Vlasta Pittnerová.

Hranice moravského Horácka sahají až přímo na jihovýchodní hranice české a toto blízké sousedství bylo na mnohých národopisných předmětech patrno. Příbuznost ta jevila se nejen zařízením statku ve výstavní dědině, ale i na vyšívkách hlavně na bílých, na př. na velmi krásných škaroubkách bílých, prolamovaných i barevně vyšívaných; ty byly skoro stejné jako české. Také v jiných národopisných předmětech, jako v čepcích zlatých, stříbrných a j. v. jevila se mnohá podobnost.


*) Toto oddělení popsáno je vedle obšírného popisu v katalogu výstavním v článku B. V. Konečného: »Český východ na Nár. výst. českosl.«; Světozor 1895 č. 40., které mi byly částečně pramenem pro můj popis.

Předchozí   Následující