umístěn pevný dubový stůl; ve vedlejším koutě u slepé stěny je postel. To je nejběžnější rozvržení vnitřní snad v celém kraji.

Vnitřní obsah světnic můžeme si doplniti již ze skutečnosti. Postaven sem kout interieuru s malovanou manželskou postelí. Postel je vystlána peřinami s modrými květovanými cejchami i modrou plachtou. Při posteli nahoře u trámů je na železných prutech upevněno dřevěné hejčkadlo v podobě loďky; v ní povijákem je přivázáno děcko. Patrně když se v ní děcko probudí, zatahají z postele šňůrou a malý křikloun pohybem dá se hned ukonejšiti. Mají to bez chování. Nad postelí umístěn u stěny bohatě vyvedený betlém. Posteli úplně odpovídá malovaná truhla a almara. Jako další ukázka nábytku lidového přenesen sem starobylý dubový stůl na masivním, červeně barveném

podstavci, zdobeném barokovými záhyby. K tomu ostatní předměty: police s majolikovým nádobím, uprostřed s uzamčenou přihrádkou; dole pod ním kutchany, baňky. V krajích pojizerských užívalo se hojně dřevěných nádob, jak o tom svědčí četně dochované ukázky. U stropu kabřinec (misník), na němž uloženy modlitby, u dveří malovaný lžičník, staré hodiny, obrazy na skle zrcadlovém, jinde hliněné nádobí a j. Z nářadí domácího upomíná na staré časy loučník; uhlí odpadávající od louči zachycují do mísy s vodou — když se ve světnici dělalo pořád s lenem, nebylo takové opatření zbytečné. Celek doplňují křesadla s křesivem, v rohu bílé konve, škopík; k tomu dřevěné zámky, hmoždíře, formy na máslo, váhy a pod. věci. — To je asi vše, co v obyčejné domácnosti horské bylo nezbytné. Bylo toho ovšem velmi málo a jen nejnutnější.

Vhodný doplněk k tomu tvoří světnice z Mladoboleslavska. Vlastně jen kout se stolem, jehož měkká bílá tabule spočívá na masivním podstavci, v barokní ozdoby zařezávaném, s důkladnými trnoži. Nad lavicí na malovaném kabřinci rozestaveno rázovité nádobí majolikované i porcelánové s prostými ornamenty. Pod tímto misníkem je přibita kropenka rovněž majolikovaná. Do kola po stěně rozvěšeny jsou neumělé obrázky na skle malované nebo dovednější v zrcadlovém pozadí provedené. I do černé kůže dovedli dosti výrazně vyřezat podobu Krista a Panny Marie. Uprostřed v rohu barokní krucifix s lebkou dole. Ke stolu tomuto přidány jako oživující stafáže dvě figuriny s význačnými součástmi krojovými. K celému tomuto koutu dobře hodily se stolní příbory selské z minulého století; mezi nimi vynikala zvláště lžíce malovaná figurálními ozdobami.

Na konec ponecháváme si část, která v úpravném tomto oddělení nejvíc poutala. Je to zdařilý interieur z Hořicka. Pořadatelé vložili do něho zároveň významnou scénu životní. Ta nás také především zajímala. Do světnice vstoupila právě ve svém nedělním úboru kmotra s bábou, která přináší děcko ode křtu. Vypravují asi podrobněji o tom pantátovi a tetce, kteří sedí u tvrdého stolu, čelem do světnice obráceného. Matka leží v koutě na posteli s nebesy; před zvědavými zraky kryje ji koutro širokým pruhem vyšívané. Prohledše tuto živou stafáž, všímáme si blíže i ostatního zařízení. V předu znamenáme dvě malované almary (jedna pochází z r. 1769), které ovšem ve světnici nebývají; pak kolébku, kolovrat s přeslicí. Za stolem lavice s lenochy, do světnice obráceny jsou staré židle; nad stolem obrázky na skle. Zrak náš zabloudil i po stropě, jehož překládaná prkna spočívají na trámech. Jiné předměty nábytkové, domácí nářadí a náčiní vystaveno v některých skříních samostatně.

Jako všude jinde i v českém Severovýchodu převládaly předměty krojové a vyšívky. Každý odbor snesl si sem své pěkné věci tohoto druhu. Některé odbory položily na tuto část zvláštní důraz; tak na př. mladoboleslavský (o kteroužto část pečovala znatelkyně pí. Hoblová), turnovský a rychnovský (zejména hojné kusy rokokového oděvu panského a městského). O kroji a vyšívkách podrobně nemusím se šířiti; byloť obojí na svém místě souborně popsáno.

O kroji podkrkonošském v celku možná říci: jak prostý je život, tak prostý i kroj a jeho ozdoba. Chudoba dovolovala jim přepych zdobení jen skrovnou měrou. Horák nosil svou režnou košili plátěnou bez všelikých ozdob. Žena ještě spíše pamatovala na trochu té parády. Ale i ta přidávala jen ozdoby nejnutnější na místech nejnápadnějších. Na nedělní šat za to nelitovaly nákladu. Bývalo na ně v těch nadutých krátkých mezulankách, hedvábných špencrech různobarevných, v bílých vyšívaných zástěrkách, v bílých loktuškách, nebo i čepcích stříbrných a zlatých pěkné podívání. Jejich záliba nosit četné dukáty na krku dole v kraji je podnes příslovečná. Jinak bylo ovšem krajákům a zvláště krajačkám. Po domácku ve všední den chodily sice také jen v modračkách z domácího plátna, ale za to když šly lidem na odiv, byly samá pentle, samý květ; nešetřilo se ani zlatem. Však tam jejich půda vynášela jim také zlato.

Jinak kroj určovalo hlavně podnebí. Zde museli se chránit především proti zimě. Proto každý z nich hleděl se opatřit ovčím kožichem, koženkami v důkladných botách dole řemínkem svázanými a teplou beranicí s ušima pod bradu přivázanýma. Byl-li bohatší, dal si lemy ozdobit kožešinovými páskami, do zadu vyšiti nějaký kvítek. Na šňůře na krku visí mu chlupaté rukavice s palcem. Pod kožichem míval modrý krátký bruclek. V létě oblékl starodávný slavnostní dlouhý kabát s krátkým životem, narazil placku čepici, obul vysoké boty s naleštěnými holinkami a šel do kostela nebo i na pouť.

Z vyšívek vyznačují Podkrkonoší šedé holubinky, zvané »vápenníky«; Pojizeří dolejší »vínky«, jichž z musea turnovského do krajinského oddělení jakož i do ústředního vyšívkového zasláno bylo veliké bohatství.

Kroj z Hořicka zobrazen v celém ústroji na čtyřech figurínách a sice oblek slavnostní a všednější. Dost bohatá byla sbírka vybraných lidových vyšívek starších i novějších, holubinek, zlatých čepců, karkulek a j. v.

Historický kroj měly vystihnouti dvě kresby »Lidové kroje na Jičínsku z počátku XIX. stol.«.

Vše to mluví k nám o životě nad míru skromném, ba chudém. A je to až ku podivu, co stačí horalovi, aby mohl býti živ. Nejbližší sousedé jejich níž v kraji vypravují si o tom a skoro se jim posmívají. Co u nich je obyčejná strava všedního dne, jako vdolky, na horách dopřávají si jako největší pochoutku nedělní. Chuďasi, musí hospodařit, až ze všeho krev teče. Domácí chléb, který si mohou omastit nejvýš perným hořčákem (homolkovým sýrem), střídá se