Pasový vzorek z úvodnice valašské.

@II@2@Jako v řeči i laik při cestování z Čech na Moravu a dále do Slezska snadno může postřehnouti pozvolný přechod nářečí z dialektu českého při hranicích moravsko-českých do nářečí moravských v západní Moravě a od dialektů východomoravských do uhersko-slovenskélio a polského nářečí: tak i v kroji existují anebo alespoň druhdy, kdy kroj lidový byl v květu, existovaly pozvolné přechody z krojů českých do moravských a z těchto do slezských, polských a uhersko-slovenských.

Žel bohu, že juž i na Moravě, na té Moravě, která nikoliv snad oddělením od světa, nýbrž houževnatým svým konservatismem tak dlouho právě na místech nejpřístupnějších (Břeclavsku, Kyjovsku, Ostrožsku, Hradištsku) držela se svých vábných a rozmanitých krojů, tyto pozvolna se odkládají!

Na Hané juž dávno vymizela nádhera lidového kroje, na Valašsku jen v některých odlehlých krajích pestří se bílé rukávce a červené brusleky, západní Morava celá chodí juž po »pansky« a v Brně jen venkovanky na zeleném trhu vzbudí obdiv náš svojí »selskou modou«. Jenom na moravském Slovensku od Břeclavi až po Napajedla, od Kyjova až po hranice uherské skví se lidový kroj formami skorem neporušenými, barvami naivně zářivými a tak se hodícími v širé nivy slovácké, v pole kukuřičná a vinice, z nichž tryská oheň od staletí v bujnou krev slováckou. Na Slezsku Opavsko jest úplně »poměštěné«. Více udrželo svěčný svůj kroj Těšínsko, hlavně »šumné« děvuchy a babky (děvčata a ženy) tamější. »Goralé« těšínského Slezska a obyvatelé jablunkovského a vislanského okolí ještě nejvíce jsou krojově zachovalí. —

Škoda, škoda nastokrát venkovských půvabů krojových! O tom, že lid v kroji vypadá svérázněji a malebněji, poučily nás lidové slavnosti na výstavě Národopisné, zvláště moravské. Tu ovšem byl to většinou kroj nedělní, v němž se lid presentoval. „Však i oděv dělní, prostý konopný, jak jsme jej viděli na robotnících hanáckých, zcela jiný dojem činil, než rozcárané a ušpiněné všední šaty lidu v těch krajích, kde juž kroje není. Lid jej může často práti, často převlékati a tím jest celkově čistotnějším!

Když r. 1791 moravští stavové císaři Leopoldu průvod všech moravských kmenů v jich typických krojích s hudbou a příslušným tancem uspořádali, uznáno dle »Brněnských novin« z roku toho jednohlasně, že v žádném jiném kraji Evropy poměrně k rozsahu plošnému není směstnáno tolik kmenů rozdílných řečí, mravem, povahou a hlavně krojem, jako na Moravě. Dnes platí to co do řeči, mravu a povahy snad ještě; ale ve příčině kroje lze to říci jen o moravském Slovácku.

Osudný; rok1848, který tolik změn socialních do světa přinesl, přivodil i nové poměry do chalup a gruntů lidových, nové potřeby. Pokrok století devatenáctého donášel, nové a nové věci na trh a tak počalo se měniti nejen nitro, než, a to imnphem rychleji, i zevnějšek našeho lidů. I škola moderní mnoho rázovitého odnesla i z dialektů i z názorů starých, a často choutkou rozmanitých »pokrokářů« reformatorských v učitelstvu, i z kroje.

Vlivu nivelisujícího ovzduší století našeho podlehla pozvolna v letech jeho, padesátých roztomilá rázovitost krojů českých, v letech šedesátých nádherná vážnost úboru hanáckého a záhorského, v letech sedmdesátých a osmdesátých skorem všechna prostá, ale svěčná úprava valašská. Konce století dochová se zdánlivě neporušen kraj a kroj slovácký.

Pravíme »zdánlivě«, neboť i na moravském Slovensku nehlodal zub modernity marně a »moda novější« smetla tak mnohou a charakteristrckou část oděvu staršího. Juž neuvidíte oněch zajímavých čepců u žen na Hradištsku

a Brodsku s dýnky tak vyšitými, že jste se jich technické dokonalosti podivovali ve sbírce p. Kretzové na výstavě Národopisné. Mimo Lanžhot nenajdete juž nikde na Břeclavsku oněch vkusných »obojků« a nádherných »šatek«, jichž formální a barevná dokonalost učinily je hledanými skvosty ve sbírkách výšivkových. Mnoho, mnoho starobylého odloženo a zbytky pravých starodávných krojů podaří se nám tu a tam jen ve starých úborech svatebních zjistiti. To, co nyní se na větší části Slovenska moravského pestří, jest více méně přeměněný bývalý kroj a jen to nás jakž takž těšiti může při něm, že vidíme v nynější »modě« krojů slováckých, měnících se pozvolna, ale očividně, jakýsi život, zaručující za stávajících poměrů delší trvání kroje, než ztrnulost, neměnitelnost, v níž bývá každý kroj před svým koncem.