Dědinu českoslovanskou po pravé straně zavírala krásná mohutná stavba, ne více lidová, nýbrž umělá, kteráž

však své motivy a umělecké prvky čerpala ze staveb lidových, zejména ze severovýchodních Čech, proto celkový

vnější pohled, způsob vazby, ráz celé stavby i jednotlivosti přimykal se dobře k dřevěným obydlím českoslovanské

dědiny a svou mohutností i uměleckostí vhodně je zakončoval. Byla to rychta baráčnická, provedená dle plánů

prof. J. Kouly architektem Schlafferem.

Baráčníci vzali si za účel, pěstovati staré venkovské zvyky, baviti se jimi a výtěžky zábav těchto obraceti k dobročinnému účelu. Jednotlivé spolky proto mají po starodávnu své konšele, rychtáře, škrabáky, šafáře, dráby a ponocné. Samostatné sdružení spolků baráčnických postavilo rychtu, v které jednak byla zvláštní výstava, jednak hostinec J. Navrátila.

V přízemí byla po levé straně venkovská hospoda, po druhé výčep, sklípek a kuchyně. Ze síně i z hostince vedly schody, jež se spojovaly, do prvního patra, kde byla jizba pro spolkové zábavy po starodávnu zařízená, odkud byl nejkrásnější rozhled na celou náves. Naproti byla instalována konšelská síň, a konečně byla síň s výstavou baráčnických spolků. Konšelská síň i co do stěn, do stropu i co do nábytku i nářadí s celou stafáží byla zařízena přesně dle starých vzorů a uspořádána dle návrhu Frant. Kolára. Pomocí figurin znázorněn byl spor bohatého sedláka a chudé podruhyně.

Celá budova byla jednopatrová, dole zděná, patro a věž byly roubené. Základním vzorem byly jí rychty vesnické, zejména v Podhoří u Opočna, a radnice železnobrodská. Do patra mohlo se i z venčí po schodech s pěkným zábradlím. Věž vybíhala z hlavní budovy, podobně asi jako »špásovna« při statku turnovském, proto také před hlavním vchodem byla utvořena besídka. Pavláčka na vrchu věže a pavlač v zadní části budovy byly velice ozdobné a úplně dle vzoru severočeských staveb dřevěných. Rychta byla nejživější hospodou na výstavě a zvlášť v neděli, když se tam tančívalo, ozýval se odtamtud daleko hluk a smích, hosti i kolem rychty se tlačili a po návsi před rychtou mládež tančila.

Pohled na kostel ze strany západní.

Dle fotografie F. Dvořáka.

Dřevěný kostel výstavní umístěn jest na návsi, nikoliv však ve středu, nýbrž asi v ohnisku oblouku severní řady staveb. Umístění takové se neshoduje se skutečností, neboť dřevěné kostely, pokud ve vsích českoslovanských dosud se zachovaly, nalézají se obyčejně mimo ves. Ve výstavní vsi bylo však z ohledů místních i aesthetických nutno od tohoto umístění upustiti a položiti kostel na náves samu. Kostelů dřevěných zachovalo se v zemích českoslo-vanského kmene již pořídku, nejvíce ještě v severní Moravě a ve Slezsku. V Čechách již pouze v Kočí u Chrudimi, v Podůlšanech u Pardubic (tou dobou již zbořený), v Životicích, na Moravě ve Velké Hrabové, Hochovicích, Tiché, Valašském Meziříčí, ve Slezsku v Kamenici a jinde. Poněvadž kostely tyto v době pozdější vesměs, přístavbami a přídatky pozbyly svého původního rázu, bylo nutno na základě původního půdorysu, který u tohoto jich druhu bývá skoro všude stejný, a na základě detailů na různých kostelích v původní podstatě zachovaných zbudovati kostel nový s vyloučením všech pozdějších živlů. Není tedy kostel výstavní jednoduše z Po-dulšan přenesen, jak v obecenstvu mylně bylo namnoze předpokládáno, nýbrž jest pokusem restaurace dřevěného kostela vůbec, jak možno ji provésti na základě studií dosud zachovaných staveb tohoto druhu.

Jak již bylo podotčeno, bývá půdorys skoro všude stejný až na několik málo výjimek, z nichž pozoruhodné jest centrální vyřešení v Karlovicích. Stěžejním bodem půdorysu jest základna věže, která bývá pravidlem čtvercová a úplně samostatná. Věž jest středem celé komunikace. Za věží položena jest hlavní loď, půdorysu též skoro čtvercového. Výška hlavní lodi bývá všude co nejmenší,

což vyhovuje požadavkům konstrukce dřevěné a tím zásadně odchyluje se od kostelních konstrukcí kamenných. Rozměry hlavní lodi dosti značnou měrou se různí, zvláště šířka bývá někdy velmi značna. Příční trámy stropní, které bývají přes celou šířku lodi položeny, jsou někdy na obou stranách značně vyloženy a pak zvláštními konsolami na poboční stěny podepřeny, což právě u dřevěných kostelů našich velmi Správně provedeno bývá. Bohužel nebývá tato mohutná konstrukce stropní viditelna, nýbrž stropem více renaissančním zakryta. Apsida, položená vždy ve hlavní ose, bývá v zadní ose zakončena třístranné a za účelem umístění hlavního oltáře vyšší nežli hlavní loď. Spojení mezi hlavní lodí a apsidou bývá různě provedeno, při výstavním kostele provedena jest dle několika stávajících případů myšlénka starých basilik, totiž spojení pomocí velkého oblouku triumfálního. — Dle tohoto půdorysu, který by ostatně mohl býti proveden i v architektuře kamenné a který hlavně při dřevěných kostelích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a při některých jiných, této skupině příbuzných kostelích, řádně jest vyznačen, provedena jest i celá stavba kostela výstavního.