běžník, jenž opět svislou lištou byl rozpůlen, a prkna kladena byla rovnoběžně se sklonem střechy. — V dolní polovici byla kladena svisle. Prkna natírají se bíle, lišty kryjící spáry červeně, někdy i žlutě a zeleně. Na prknách bývají i malované výzdoby pod dělící lištou, jež sama bývá páskovitě omalována, tak že zdá se býti ovinuta stuhami. Na mladších stavbách bývá vršek lomenice zdoben lištami rozloženými paprskovitě. Pod lomenicí nacházíme obyčejně okapní stříšku (přístřeší) krytou dvěma neb třemi řadami šindele, kterým vůbec nejraději se kryje; málokdy objevují se došky. Ze stavby všimněme si ještě oken. Okno v přístěnku jest z pravidla menší než okno v seknici. Okna skládají se z dvou trámců zapuštěných do trámů stěn. Nahoře vně ukončeno jest jednoduchou římsou, dole profilovaným trámcem (polštářem).

@II@1@ STATEK CHODSKÝ. V sousedství východočeského statku bije každému do očí rázovitý statek z nejzápadnějších končin českoslovanských, statek chodský. Chodové vynikající ve všem všudy zvláštnostmi, v mluvě, v kroji, písních i povaze, staří pohraniční strážcové naší vlasti, pracovití a při tom chudí a skromní, udrželi se ve své rázovitosti již jen v několika dědinách v okolí Domažlickém. Nejznámější chodské vesnice jsou: Újezd, Postřekov, Dražinov, Chodov, Trhanov, Kleneč. Dříve aspoň nářečí chodské táhlo se daleko více k severu, a hovořili jím t. zv. Zálesáci. Sám stříbrský ostrůvek, na příklad, náležel k oblasti tohoto nářečí. Vlastní Chodové byli ovšem od počátku na hranicích a jim připadal úkol střežiti hranice zemské a brániti proti všelikým přepadům anebo při větších výpravách proti prvním nárazům. Snad již z toho vyplývá záliba stavěti chodské vsi na svazích vrchů, jež samy o sobě byly jaksi strážnicí a poskytovaly rozhledu po okolí. Jednotlivá stavení obrácena jsou proti slunci, tak že dlouhé dvory chodské stojí v řadě jeden za druhým, dvůr ode dvora od východu k západu. Na nádvoří chodském nejvýše stává stodola, nejníže branka, při čemž jest ještě svah od záspi k sousedově zdi. Náves je prázdná až na kapličku nebo pastušku nebo kovárnu.

Před některými statky stojí košaté stromy a u kapličky nebo u kříže jest jich celá skupina. Obyčejně bývají to lípy, někdy též jasany, javory, ořechy a kaštany. Chod od nepamětných dob byl rolníkem a spolu lesníkem. Jestliže obyvatelstva přibylo, nikoli však souměrně orné půdy, bylo novým členům rodu ohlížeti se více po živobytí v lese než v hospodářství. K usnadnění živobytí pomohla se jim postaviti chalupa, přidal se nějaký kousek pole, kus louky a dva, tři kusy dobytka. Další pokolení po případě neměla pozemku vůbec a stávala se podruhy. Základy Chodského života sluší tedy hledati ve statku, čili jak Chodové říkají »ve dvoře«. A proto také dvůr vhodně byl, znázorněn ve výstavním díle. V chalupě již mnoho význačného musilo by scházeti.

Plány k němu navrhl arch. Al. Čenský, uživ při tom studií J. F. Hruškových a laskavých hojných rad zejména učitele Švejnara. Stavbu provedl V. Pechar. Základním vzorem jest. statek se srubem z Újezda. — Půdorys chodského dvora, jak na výstavě se nám představuje, jest dlouhý obdélník, užší stranou obrácený do návsi. Podél jedné strany táhnou se stavby v dlouhé řadě, zadní užší strana zabrána jest stodolou skoro úplně a ponechána jen úzká cestička. Proti stavením máme z předu zahrádku, dále menší chlívky. V předu do návsi vedou vrata a menší dvírce. Vejdeme-li brankou do nádvoří, máme tedy po levé straně všecka stavení až na stodolu v jediné skupině, tak že vypadají jako stavení jediné, jen střecha pevného srubu, který jest nejprvnější, vyniká nad střechy ostatní. Kolem stavení upraven jest zásep. Jdeme tedy po záspu dovnitř.

Do srubu a do sklepa pod ním není ze dvora přímého přístupu. Vchod je teprve dále za ním a týmž vchází se do síně zvané »dum«. Dříve než vejdeme, všimněme si záspi. Zásep táhne se kolem místností obydelných, z pravidla však kolem stavení všech, jež nalézají se v jedné řadě s tímto, to jest kolem sklepa, maštale, někdy i ovčína a řezárny. Stojí-li stavení s brankou v jedné čáře, bývá práh ve dvírcích počátkem záspi. Jestliže mezi stavením a hrazením dvora jest skrovná zahrádka, počíná zásep teprv se stavením. Zásep dělávala se tím způsobem, že podél stavení as tak daleko, co by dva podle sebe prošli, položilo se dřevo a upevnilo silnými koly, a pak prostor mezi dřevem a stavením zasypal se drobným štěrkem a hlinou. Jestliže zásep měla býti pevnější, položil se místo dřeva kámen a zásep sama vyrovnala se plochými většími kameny, mezery drobným štěrkem a celek teprv hlinou.

Při statcích postavených výše tvoří zásep skutečnou terasu, začíná jedním nebo dvěma kamennými schody, končí až u stavení a dále ztrácí se ve vyvýšené půdě. Zásep sloužila k tomu, aby i za deště po suchu mohlo se dostati dovnitř, z místnosti do místnosti, proto také střecha nad ní jest prodloužena. Někdy přinutila nerovnost staveniště místo záspi udělati pavlač, což však bývá jen u chalup a jen u stavení obytných.

Dříve než vejdeme dovnitř, všimneme si jednoduchých starodávných domovních dveří. Jsou jednokřídlové, důkladné, bez stežejí a visí i otáčejí se na točně, totiž na silném trámu, který dole je do kulata přitesán a zasazen do důlku. Nahoře je rovněž zúžen a zakulacen a přidržen ke stěně dřevěným pavoukem, to jest dřevem v podobě polokruhu, ve kterém jest zařezán otvor na točnu. Rovnou stranou jest přibito dřevo ke stěně, k čemuž bývají na koncích malé výběžky z oblouku. Do točny jsou zadlabány dva dřevěné svlaky nahoře a dole, na nich přibita jsou zevně důkladná prkna. Svlaky mohou býti i na druhé straně zabedněny do trámce točně podobného, jemuž pak se říká »přivírka«. Dvéře na točnu jsou vždy čtverhranné, i tam, kde vchod jest nahoře okrouhlý, a vrzající dřevěný pavouk při otvírání vždy prozrazuje příchozího. V noci dvéře se zandávaly, po případě zavíraly na řetěz. Kovaných zámků hlavně u sklepů se užívalo, neboť tam skrývali Chodové své hlavní poklady. U dveří do síně dělával se též malý otvor, kterým procházívala drobná zvířata. Rozměry vchodu byly dle potřeby, spíše širší než