Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 120

tak, že se dvě prkna na délku postaví proti sobě v šíři budoucí zdi, mezi ně se dává hlína, stále se pěchuje a když dostoupí pěchování výše prken, posunou se tyto výš, hlína se sýpe znovu a pěchuje dále tak dlouho, až se vybije celá zeď. Stavení hospodářská a chlévy jsou však vždy jen sroubény z klad. Na zdech leží střecha, krytá doškem, v němž jsou udělány otvory pro kouř, jenž z pece uniká. Komínů na půdu a na střechu jdoucích kopanice neznají. Zařízení ohniště jest vůbec velmi zajímavé. V chalupách, kde není kuchyně, nenalézáme také ohniště v pitvoře. Pouze v jizbě samotné je pec s ohništěm, kterou Fr. Dobiáš popisuje takto: Pec zaujímá vždy kout vedle dveří při zadní zdi jizby. Kopaničáři rozeznávají při ní pec horní a dolní; horní pecí jmenuje se její vrchní plocha, kde celá rodina, zvláště v zimě, spává. V dolní peci peče se chléb — kde ho vůbec pekou, — a na podzim v ní suší hrušky. Pak do ní též shrnou zbylé uhlí z ohniště a vytápějí takto jizbu. »Topiti« jmenuje se po kopaničársku »kúriť«, jako na Slovensku vůbec. Ohništěm (»ohniščo«) jmenuje se zděná, široká lavice před pecí, do které z ohniště vede otvor, Na ohništi se všechno vaří v hrncích, prostě k ohni přistavených. Kouř z ohně odvádí se dřevěnou a tlustě blatem

pomazanou, k vrchu se zúžující troubou, na předním okraji horní pece posazenou a vystupující jenom kousek nade »tlo« (strop) na »náizbí« (půdu). Tam se rozchází po celém náizbí i po »povale« (»poval« jest ostatní hůra kromě náizbí, které jest jen nad jizbou) a odtamtud vychází děrami ve střeše. Onu dřevěnou troubu pro odvádění dýmu jmenují »komínem« a její spodní otvor nad ohništěm »čeluscemi«. Vedle komína bývá ve zdi výklenek, jenž slouží dětem na pec lezoucím za stupínek; ten se jmenuje »piecka«. Dole rovno se zemí pod ohništěm je ponecháno místo nezastavěné pro popel, které sluje »kucera«.

Ostatní výstroj kopaničárské jizby je velmi prostý. Postel skládá se jen z několika prken na kolikách, pokrytých trochem slámy a halenou, u pece visí plachta pro malé dítě, »kolíska«, v koutě naproti dveřím opět stojí těžký stůl, u dveří »polica na tanírky«, na stěně nad stolem visí »fogaš«, lištva na lepší nádobí; jinde mají ještě ližičník, posadu na slepice; truhlice na obilí »škrych« bývá v pitvoře u mlýnce.

To jest vše, co vidíme, a co charakterisuje příbytek kopaničára.

    L. NIEDERLE.

Jizba kopaničárská.

Dle fotografie F. Dvořáka, člena K. Č. F. A.

SLOVENSKÉ GAZDOVSTVÍ ZE STOLICE TRENČANSKÉ.

@II@2@SLOVENSKÉ GAZDOVSTVÍ ZE STOLICE TRENČANSKÉ.

Mezi stavbami lidovými poutalo význačností svou zvláště »čičmanské gazdovství« i vnější úpravou a podobou i vnitřním zařízením. Z interesovaného kruhu odborníků přiostřil zajisté každý sluch a přidal pozornosti, jakmile zaslechl slovo »zádruha«. — Ano, čičmanské gazdovstvo je sídlem zádruhy, společným bytem pro celý rod, jehož patriarchou je »gazda«. Podobná pospolitá bydliště rodová vídati je na Slovensku v odlehlých horských zátiších, a zdá se, že tu možno hledati ne-li prvotní naši českoslovanskou »zádruhu«, nám jen historií tradovanou, tož aspoň její obraz. Ba možno na Slovensku pozorovati i ono u nás jen theoreticky známé rozrodění zádruhy v osadu: vídati totiž zde dvojí způsob zádruh; jeden, kde (jako na výstavě) jediné stavení je společným přístřeším celému rodu, druhý, kde gazdovský dům je uprostřed, užíván jsa pouze k denním pracím, chaloupky pak dospělých členů rodu jsou rozestaveny kolkolem.

Gazdou bývá nejstarší člen rodiny, který vše řídí a spravuje společně se svojí ženou »gazdinou«, někde však je i ten pořádek, že nejstarší člen mužský je »gazdou«, »gazdinou« pak žena nejmladšího. Ostatní členové rodu jsou sobě rovni a gazdovi, ženy gazdině, ve všem podřízeni. Spolumajitelem »hromady« (tak jmenuje se »zádruha«) stává se každý »chasník«, když dospěl ke dvacátému čtvrtému roku. Ke starým členům rodiny chová se zvláštní úcta vždy, i když je gazdou některý z mladších členů, jemuž, jako schopnějšímu, starší často dobrovolně ustupuje. V mnohých rodech přechází gazdovstvo v jistých lhůtách se člena na člena. O čistý zisk majetku nemovitého, ovšem nedělitelného, rozdělují se členové co rok rovnoměrně.

Na výstavě postaven byl pouze vlastní dům, maštale a včelín. Hospodářská stavení (»záboje«) pro nedostatek místa a větší náklad nepostavena.

Budovy jsou vesměs sroubeny ze silného, dvoustranně tesaného dřeva, které se vodorovně na sebe váže. Základ tvoří »podélné podvaly", pod které v předním i zadním čele a na místech, kde mají býti příčky, zavazují se »jalové


Předchozí   Následující