@II@1@STATEK OPAVSKÝ A TĚŠÍNSKÝ. ČESKÁ KOVÁRNA. K haná-

ckému statku družily se na výstavě dvě selské budovy z českých krajin rakouského Slezska: selský dům od Opavy a statek z Těšínska, pivní vysoká, malebného rozčlenění, druhá nízká a jednoduchá. Statek opavský navržen byl architektem p. J. Podhajským dle nejstarších rázovitých staveb ze vsí Kylešovic, Podvihova, Radimě a Vršovic v okolí Opavy, statek druhý arch. p. Makovcem přesně dle chalupy p. K. Santoriusa v Orlové. V popisu prvého řídíme se jak zprávou pana Pod-

hajského, tak výbornou studií V. Hauera, uveřejněnou v »Českém Lidu«.

Dle tohoto badatele obyvatelé českých vsí opavského Slezska dělí se dle zámožnosti na sedláky, zahradníky, chalupníky a hofery. První mají průměrně 30 jochů pozemků, 4 koně, 10—20 kusů hovězího dobytka, hojně bravového, drůbeže a k nim četnou chasu (pacholka, pohunka, dvé dívek a dočasné pastýřky.) Zahradníci jsou již jen z poloviny tak bohatí pozemky, dobytkem i chasou, chalupníci nemají pozemků nebo jen málo, pouze chalupu, hofeři jsou pak živi jen podružně za práci na jiném majetku. Dle bohatství hospodáře řídí se i rozsáhlost jeho dvora a statku. Statek výstavní postaven jest dle vzoru bohatých statků selských.

Přistupujeme-li k statku opavskému, překvapí nás předně obydlí v statku vysoko povýšené, hlavně ale jeho charakteristický vjezd. Na štítu, rozděleném přístřeškem vodorovným ve dvě pole, zajímá nás na výstavním statku stará pěkně řezaná socha svatá. Jinak jest štít jednoduchý, sbitý sice z prken různým směrem kladených ale umělečtěji nečlánkován. Štít jest vysoký — aby půda (hůra) byla prostranná, a u kalenice vybíhá nad něj kuželovitě nebo jehlan-covitě malý přístřešek (»lebka«).

Vjezd tvoří silná vrata s malými vedlejšími dveřmi pro chodce (dverca). Obé se nachází v podjezdu samostatné budovy. Budova tato postavená na cihlových zdech nese nad podjezdem zvláštní z trámů sroubenou místnost »srub«, jenž sloužívá k ukládání obilí. Střecha šindelová kryje jej vybíhajíc daleko přes stěny, štíty jeho jsou opatřeny přístřešky.

Tento srub zde na Opavsku jest nejen charakteristikem statku jako srub u pošumavských Chodů, ale je i na stejném principu konstruován. Na obou místech vidíme stavbu původně roubenou, jejíž boční stěny se nahoru zužují. Obilí vytahuje se nahoru z podjezdu samého, a stěny srubu mimo malá okénka, sloužící k větrání místnosti, jiných otvorů nemají. Kde v Opavsku není srubu, dávají obilí do špýcharu vyhrazeného na hůře. Někde srub nestojí hned u vrat, ale bývá na dvůr do zadu posunut. —Vedle podjezdu a srubu rozkládá se pod okny statku malá zahrádka na květiny a zeleninu: přísadu (zelí), šalat, petrušku, šnitloch, koprek, cibulu, křin atd. Plot bývá z desek nebo z planěk zhotoven.

Vstoupíme-li podjezdem do vnitř, ociťujeme se na rozsáhlém dvoře statku. V levo ohraničuje jej samo obydlí hospodářovo na silně zvýšené podezdívce, k němuž se vystupuje po schodech krytou pavlačí — dojem jeho je pěkný a malebný, dále do zadu stáje a chlévy. V čele dvora vidíme kůlnu a stodolu, na pravo pak nízké dlouhé stavem výměnkáře »chalupku«, před nímž stojí neveliké roubení studny. Obraťme se nejdříve k hlavnímu obydlí.

To, co je nejvíce vyznačuje, jest pavlač s podsíňkou a rozsáhlá předsíň, do níž se z pavlače přichází. Dle Hauera a arch. Podhajského, podsíňka (potinka, počinka) bývá obyčejně čtvercová, okrášlená u starších statků čtyřmi až osmi vyřezávanými dřevěnými sloupky a ozdobným pažením. U novějších statků leží její střecha, spojená se střechou statku, na čtyřech zděných pilířích předprsními zídkami spojených. Uvnitř bývá lavice k posezení. Dle všeho tato podsíňka jest s hanáckým a slovenským žudrem jednoho původu, chráníc vchod do síně před úpalem slunečním i před bouří sněhovou. Pod pavlačí vedou dvéře do sklepa.

Z pavlače přímo sestupujeme v předsíň, dveřmi massivními, zavřenými na dřevěný zámek. Předsíň ta tvaru čtvercového, s podlahou (dlažka) z cihel nebo z upěchované hlíny, má dvéře do různých místností, v pravo do sednice, v levo do komory, vzadu do kuchyně. Po úzkých schodech vedle dveří kuchyňských lze z podsíně sestoupiti do chlévů. Že předsíň také bývá obývána, svědčí velký stůl s lávkami, stojící v koutě pod oknem, které vedle dveří vede na pavlač.

Hlavní sednice »jizba« má dvě okna, jedno do dvora, druhé na náves. Uspořádání její v celku je totéž, jaké jsme již jinde viděli. V rohu mezi okny stojí veliký massivní stůl s lavicemi kolem, roh naproti němu zaujímají taktéž veliká z bledožlutých kachlů sestavená kamna s pecí. V kamnech vybrán jest dosti veliký výklenek s plotnami k vaření; kol nich je podlaha cihlová. Vedle kamen visíval na zdi komínek v podobě otevřeného krbu, kamž se dříve kladly troud a křesadlo, nyní tam bývá lyžník na lžíce, solnička, vařechy a malý výklenek na sirečky a lampu. Za kamny—jak se samo sebou rozumí — rozkládá se veliká pec, jejíž »ústa« s peklem otevřena jsou do předsíně. V obou druhých protilehlých koutech sednice statku výstavního postaveny byly postele, z nichž zejména první hned na levo od vchodu zajímavá byla svými nebesy, jež byly neseny na řezaných sloupkách. Obě postele, jako i většina nábytku celého obydlí byla na modré půdě pestře malována. Na stěnách kolem visela řada obrazů na skle malovaných, u okna staré plechové hodiny, lištva s nádobím atd.

Ze světnice vedly dvéře do menší jizbičky, opět dveřmi s kuchyní spojené. Druhá »komora« nalézala se za stěnou předsíně naproti dveřím do světnice. Nábytek všude týž, pouze chudší a truhlice převládají V jizbičce vedle světnice vidíme ještě v koutě malou koutní almárku a v ní lištvu plnou nádobí, pak kolovraty a jiné. Zvláštní ozdobou opavského obydlí bylo několik židlí s krásně řezanými, starobylými lenochy.

V kuchyni vidíme police, stolek, skříň na zásoby kuchyňské, a na pravo ode dveří kamna, tvaru již zcela moderního. Strop ve všech těchto místnostech je prostý, trámový, v jizbě trámky leží na dvou příčných trámech.