@II@1@HANACKÝ GRUNT. Za dávných dob, když ještě ve střední Moravě mohutné lesy se rozkládaly a dostatečně dřeva bylo na blízku, i na Hané stavěny budovy po většině ze dřeva.

Staré stavby selské na Hané, t. zv. »grunty«, stavěny jsou nyní z nepálených cihel »vepřovic«, vrchní pak část sestává z roubených trámů, jež mazanicí pokryty a vápnem olíčeny bývají. Aby omítka nepadala, naráženo do dřevěných zdí množství klínů ze tvrdého dřeva, tyto pak omazovány jsou blatem slamou smíšeným (námaz). Když pak tato námaz uschne, omítnou se zdi znovu jem-

nějším blatem s plevami smíšeným, jež se čistě vyhladí a pak, když vše pořádně vyschlo, olíčí vápnem.

Na Národopisné výstavě českoslovanské, po levé straně návsi po boku horáckého a opavského statku, vystavěn jest hanácký grunt dle vzoru starého gruntu v Cholině u Litovle arch. p. Makovcem z Prahy a stavitelem p. Chrudimským z Olomouce. Uprostřed průčelí gruntu, obráceného k návsi, vyčnívá výstupek zvaný »žudr«, který v letě a za deštivého počasí poskytuje rodině příjemné útočiště k besedování.

Do žudru vchází se úzkým vchodem bez dveří, po jehož stranách a v bočních zdech jsou polokruhovité otvory ku propouštění vzduchu a světla. Vnitřek žudru tvoří čtverhran; bývá však někdy podlouhlý a opatřen jest po délce stěn pod oblouky zděnými sedátky. Zem jest udupána a vymazaná hlinou.

Žudr a pravá část gruntu vystavěna jest tu na jedno patro. Nahoře jest komora, opatřená maličkými okénky, mezi nimiž uprostřed nad vchodem žudrovým nalézá se výklenek s obrázkem světice. Tato komora sloužívá k uschování obilí. Dveřmi, opatřenými klučkou (klika) vchází se ze žudru do prostranné síně bez oken, odkudž se vychází pře-síňkem úzkými dveřmi, které bývají pravidelně po celý den otevřené, na dvůr. Aby se dotěravá drůbež do vnitř síně nedostala, umístěny jsou mezi dveřmi síně malá nízká vrátka, která proti drůbeži opatřena jsou po šířce válcem z latěk libovolně se otáčejících. Když se totiž mlsná kura hledí dostati do síně a vyletí na válec, tento se pokaždé následkem tíže její otočí a kura sletí nazpět.

V síni na levo vchází se do jizby třemi okny opatřené a zařízené po většině tak, jako bývá zvykem u ostatních kmenů českoslovanských. Zem jest tu udupána z hlíny a čistě žluticí vymazána. V sobotu vysypávaly děvčata nebo hospodyně zem jemným bílým nebo žlutým pískem.

Trámová podlaha (strop) jest temně hnědé barvy, které se dociluje natřením stropu dobytčí krví.

Mezi okny pěstují hanácké hospodyňky v pernicách (květník) rozličné voničky, zejména: muškát, bazalku, balzaminu, rozmarin, rezedu a mořskou cibuli, osvědčený to domácí lék proti všelikým nemocem, a jiné.

V koutě u zdi naproti oknům stojí hnědá kachlová kamna a za ní chlebová pec, jež se vytápí z kuchyně. Na pec, kdež obyčejně spávala rodina, leze se po schůdku (člupek). Kolem pece jest lávka a nad ní umístěno jest bidlo, sloužící na zavěšování vlhkého prádla, kožichů a jiných předmětů.

Vedle pece jsou dvéře ke kuchyni. V druhém koutě naproti oknům stojí pěkně vykládané lůžko a kolébka. Lůžko bývá někdy až do stropu vystlané peřinami, peřím až přecpanými (báchorce, duchny) a různobarevnými povlaky povlečenými. Dle svědectví starých lidí bývaly na Hané za starodávna cíchy skvostně pestrými květy a umělým prolamováním vyšity. Pro obyčejnou potřebu povlečeny bývaly peřiny povlaky modrými a potištěnými bílými květy.

V koutě pod okny naproti dveřím stojí velký čtverhranný stůl trnožový, často pěkně vykládaný. Po délce pod okny i na příč zdi k peci postaveny jsou do rohu lávky vyřezávané. Nad stolem v rohu stojí tříhranná harmárka (koutnice, bída) též vkusně vykládaná, v níž uschovány bývají knížky, spisy i peníze. Na koutnici stojí kříž, po jeho obou stranách až u samého stropu umístěna jest řada hustě vedle sebe pověšených obrazů, na skle malovaných, jež spodním koncem svým opřeny jsou o lištu slamou vykládanou a zavěšeny jsou za provázek tím způsobem, že vrchem ode zdí jsou nakloněné. Také často bývají mezi obrazy zavěseny sklené schránky v rámcích, v nichž různobarevným papírem, umělými květinami a pozlátkem polepené voskové figurky posvátné se nalézají. Nade dveřmi zavěseny jsou police slamou vykládané, s vyškovskými modře malovanými džbánky a talířky.

Vedle lůžka stojí vykládaná truhla, v níž hospodyně uschováno má i prádlo, hedbávím vyšívané, skvostně vyšívanou úvodnici s černými květy na obou koncích, bohatě vyšívané kútní plachty, šatky, oplečka, obojky atd. U stolu stojí dva vykládané legáty (židle), na stole bývá chléb, sůl a nůž, v koutku u kamen kolovrátek a kužel. — Jak jest viděti, neliší se zařízení od jiných na Moravě obvyklých.

Kuchyň přiléhá nyní k zadní stěně jizby, ale v starých gruntech kuchyně vůbec nebylo; vařívalo se na ohnisku v síni, kdež se též celá rodina i čeleď zdržovala a kdež se také jedlo.

Hospodyně hanácké pekou zvláště dobré vdolky, koláče, kokrháky, smaží výtečné boží milosti, koblihy a jiné. Ku svatbě připravovalo se na Hané výborné maso, jež se dusívalo v peci v hrnci křidlou zakrytém a těstem omazaném, aby nikudy pára nevynikala.

Kouř nad ohniskem vychází otevřeným komínem. U ohniště zazděn jest kotel na vyvařování prádla, jenž jest však nového původu. V sobotu vymazala hospodyně ohniště hlinou a žlutě vylíčila, popel pečlivě do prostřed ohniska na hromádku smetla; kdyby toho opomenula, nabyla by tím čarodějnice moci a vlády v domě.

Za starších dob malovaly prý na Hané hospodyně ohniště i kuchyně pestrými květy. Zbytky jednoduchého

malování ještě se zde onde na Hané udržely. Někde po dnes žlutě olíčenou pec okrášlí bílými tečkami nebo hvězdičkami, které tisknou formou z bramboru vyřezávanou nebo tlapkou od kuřete.