Vyšívaný obojek od Lanžhota.

Obklíčen jsa takořka se všech stran cizími národy a jen úzkým pruhem spojen s příbuznými kmeny slovanskými, zachoval si český lid jak v řeči a v kroji, v zvycích a obyčejích, tak také v tělesné povaze svůj individualní ráz, ačkoliv země české od nejstarších dob sloužily různým kmenům buď za dočasné bydliště, buď za průchodní stanice. Tento ráz není ovšem tak význačný a pro laika na první pohled znatelný, nýbrž dá se vystihnouti teprve při zkoumání ve větším rozměru provedeném a nejlépe porovnáním našeho lidu s jinými národy. Statistika a zkoumání velkých skupin (lebek, koster lidí) jsou jedinými spolehlivými pomůckami při stanovení »českého typu«.

Bohužel došlo také u nás, jako jinde v studiu národopisném teprve naposled na vlastní národ. Ale i tehdy nesáhlo se přímo po nejbohatším materialu, t. j. po lidu, nýbrž nejdříve byla pozornost věnována lebkám ze starých hrobů vykopaným. Byl to prof. dr. J. E. rytíř Purkyně, slavný fysiolog, který první sbíral takové lebky, porovnával je s lebkami z kostnic a položil základ ku kraniologické sbírce, která po jeho smrti vřaděna byla do sbírek anatomického ústavu nyní německého. Na jeho vyzvání vydal dr. E. Grégr roku 1852 první českou práci o praehistorických lebkách v časopisu »Živa«. Od dob těch, zvláště pak v posledním desítiletí, byla u nás hlavně praehistorická kraniologie (nauka o lebkách) pěstována.

Co se ostatních stránek anthropologického studia týče, vyšly r. 1890 a 1891 v Zprávách městského fysika dra. J. Záhoře první sbírky popisů dítek, ovšem pouze s hygienického stanoviska zpracovaných. Velké zkoumání školní mládeže r. 1880 státem nařízené bylo také u nás provedeno a našlo v L. Šnajdrovi pilného zpracovatele.

Na nejširším podkladě a systematicky lid český s anthropologického stanoviska zkoumati počalo se teprve v posledních letech. Že se neujala žádná instituce této práce a že skutečně jen osobní pílí dosti značné pokroky se staly, slouží našim pracovníkům jistě jen ku cti. Teprve přípravnými pracemi ku Národopisné výstavě českoslovanské nastala vhodná příležitost ku spoluúčinkování širší veřejnosti, které se také skutečně celý český národ v uznání důležitosti tohoto zkoumání súčastnil. Dle návodů a dotazníků bylo všude hlavně pomocí učitelů měřeno a popisováno, čímž získána byla statistika, týkající se asi 6000 osob dorostlých a 100.000 dětí.

Oddělení anthropologické na Národopisné výstavě českoslovanské předvedlo po prvé obecenstvu směry a výsledky moderní anthropologie. Uspořádáno bylo následovně: Za úvod sloužila řada map demografických, líčících zdravotní a společenské poměry, které mají vliv na tělesnou povahu obyvatelstva. Řada, lebek a sbírka rytin a diagramů znázorňovala vše, co o tělesných vlastnostech obyvatelstva zemí českých v dobách minulých víme, kdežto další sbírka lebek, koster, fotografií, map a diagramů nám líčila tělesnou povahu nynějšího obyvatelstva jak při vzrůstu (u dětí), tak u lidu dospělého. Ocenění jednotlivých důležitějších částí této exposice jest asi následující:

I. Anthropologie obyvatelstva zemí českých v dobách minulých. Jak nás archaeologické nálezy učí, byla naše vlast již od nejstarších dob obydlena (viz stať »Pravěk zemí českých«). Řada nálezů z různých dob je veliká a objevuje mnohé poměry ve svém rázu a materialu. Nejen že se kultura v zemi samé vyvíjela, i ze zemí okolních vnikaly sem neustále vlivy kultur cizích styky obchodními i stěhováním cizích kmenů. Je již na jisto postaveno, že vedle potomků původního obyvatelstva země české sloužily za dočasné i trvalé bydliště kmenům přistěhovalým.