Forma pernikářská

(z Příbrami).

Geologické složení půdy krajiny má veliký vliv i na obyvatelstvo její. Z povahy půdy můžeme bezpečně souditi o bohatství obyvatelstva, dále i o způsobu jeho zaměstnání, ano i o jeho povaze. To bylo možno zvláště za dob dřívějších, kdy byly poměry životní jednodušší a stěhování z jedné krajiny do druhé zjevem řidším. Usnadněnou komunikací a nadměrným rozšířením průmyslu ráz obyvatelstva dle krajin vymizel téměř zcela. Dříve na př. prahorní krajina, vyznačená vysokými horami, skalnatými a neúrodnými úbočími a hlubokými roklemi obydlena byla obyvatelstvem řídce rozděleným, chudým, ježto půda pramálo plodin poskytovala; spojení mezi jednotlivými osadami bylo nesnadné, ano i chůze dětem do škol obtížnou. Obyvatelé krajiny takové byli přírodě jaksi bližší; vždyť zjevy pří-rodní, v nichž člověk celou svou malomoc pozoruje, ve skalách drsných mocněji se jeví než v krajinách plochých, bouře, vichry strašněji se rozléhají, průtrže mračen strašněji řádí a následky jejich jsou rovněž hroznější. Mysl obyvatelů, kraj takový po staletí obývajících, bývala proto bázlivou, obyvatelé nábožní a pověrčiví. Jinak bylo u obyvatelů úrodných krajin plochých, které obydleny jsou mnohem hustěji a kde spojení mezi jednotlivými osadami vždy bývalo mnonem snadnější.

V tomto směru bylo by možno i dále, dle jednotlivých útvarů rozpoznati bohatství menších okresů; neboť jest zřejmo, že jakost půdy orné přímo závisí na geologickém složení spodiny její. Na rule prahorní, slepencích kam-brických, jakož i na pískovcích křídových jest ornice vždy písčitá, chudá; některé břidlice silurské a pak hlavně jíly a měkké opuky křídové a třetihorní dávají rozrušením ornici kyprou, až někdy i příliš tučnou. V dobách našich pokročilo však umělé zlepšování půdy tak, že rozdíly ty stávají se čím dále nepatrnějšími.

Geologické složení půdy v zemích obývaných národem českoslovanským jest velice různé, a geologické mapy území toho, na nichž jednotlivé horniny označeny jsou různými barvami, jsou proto velice pestré. To dobře viděti jest na velké geologické mapě Čech, vyložené v zeměpisném oddělení, která sdělána jest dle udání pisatele těchto řádků, a pak na geologické mapě Moravy od J. Vl. Procházky v oddělení technickém.

Čechy se západní Moravou a pak i s pruhy zemí okolních tvoří samostatný, prastarý ostrov, který již od ustálení se povrchu země naší byl ve svých obrysech naznačen. Omezen na okrajích svých vysokými horami, prohlouben jest uvnitř v kotlinu plochou, v níž téměř všecky změny a převraty kůry zemské své stopy zanechaly.

Pomezní horstvo Čech a pak zajisté i podklad vnitřní ploché kotliny složeny jsou z kamení prahorního a to jak ze staršího tak mladšího, která obě ve skladbě jednotlivých horstev podíl berou. Na západě omezeny jsou Čechy starým pásmem hor, zvaných hercýnskými, kteréž širokým průsmykem domažlickým přirozeně dělí se ve vyšší a mohutnější část Šumavu a nižší, menší Český Les. Zajímavé poměry geologické okolí Domažlického znázorněny jsou na mapě, vystavené p. J. Nešporem.

Mohutné hřbety, vysoké chlumy a široké boky horské vlastní Šumavy odděleny jsou u paty své širokým úvalem od Bavorského Lesa. V roklině té probíhá na podél silná stěna křemenná, stará to rozsedlina. Šumava největším dílem složena jest z ruly rozličných odrůd, která také největší vrchy skládá, jako Boubín, Roklan, Javor a Kvildy. V ní vyskytuje se jako lože bělokamen, který tvoří podklad Blanskému Lesu a i horu Klet (Schoninger) buduje. Po rule největší rozsah v Šumavě má žula, která vyskytuje se v mohutných spoustách, jakoby v ložích v rule, aneb rulu na příč proráží. Jsou to hlavně Zelnavské a Plöckelstejnské Hory, které se svými vrchy a sice jednak Spitzbergem, Liščí Loukou, Lysou horou, jednak Hochfichtlem a Plöckelštejnem z deskovité žuly složeny jsou. Svor hlavně v Královském Hvozdě se vyskýtá a skládá Horu Jezerní (Osser) a Pancíř. V Českém Lese rovněž převládá rula a sice uložena jest zde ve vrstvách příkře do Čech zapadajících.

Na severu se tyto rulové vrstvy otáčejí pojednou k severovýchodu a tvoří tak povlovný přechod do soustavy Krušnohorské. Na některých místech chovají menší lože žuly a někde i stříbronosné rudy. Mimo to v Českém Lese zastoupen ještě svor, který skládá horu Dyleň a i amfibolitová břidlice hlavně v prohbí dumažlickém. Smrčiny se svými příkrými boky a vynikajícími vrcholy jen malou východní částí zasahují do Čech a skládají se ze žuly. Ony jsou horským uzlem, ve kterém se prostupuje soustava Hercynská a Krušnohorská.