1. Frajirečky dvacec a ja jeden hlapec teraz mi povidzce chtora ma ľubice.

Frajirečky štyri na čim sce še bili, či na tej košulce co sce mi ju šili?

Či tota najmladša či tota najstarša či tota Hanička co ma bile ????.

Jedna mi ju šila a druha štapala a treca i štvarta, prehorko plakala. (Župčany.)

2. Kohucik jarabku nekopaj záhradku bo zlámeš leliju dzivky ce zabijú.

A kedz me zabijú i pohovac dajú v koscele pri scéne dze organy hrajú.

3. Keby ja umarła, škoda by še stala, ani by neišla cez tu Barcu voda. Voda by neišla, jarky by vysnuly jaké by še za mnú žaloby stanuly.

4. Išli dziadzi od podoła pytali še po čim voda. Tota bula po grajcaru tota druhá po tolaru. Dajce pozur bo tam jama spadnece tam po kolena.

Vyjdeme-li z Benešova silnicí na západ k Neveklovu a mi-neme-li Koinoipiiště, spatříme před sebou dva vrchy. První, bližší, hustým černým lesem porostlý »Chlum«, druhý, vzdálenější, spoře olesněný, »Hora Neštětická«. (Podlei vsi Neštětic, u její paty ležící.) »Hora Neštětická« pozná se ještě z dálky podle kříže, který na jejím vrchole je postaven a podle valů, které tam sediaci vykopali při selském vzbouření. ? ? lať ona jedním z jejich pevných táborů. Na tomto vrchu spatřujeme též blízko vrcholu dosti hlubokou jámu, zvanou »Kubovou«. O této jámě koluje tato pověst:

Ve vsi Neštěticíeh žil před dávnými časy sedlák jménem Kuba. Ten prý někde uslyšel, že v »Hoře Neštětické« ukrývá se zlatá žíla — a tu prý nemeškal a dal se na »Hoře Neštětické« do kutání. Kopal, kopal, přišel na slabé stopy po vzácném kovu (asi kyz), to jej ještě více podněcovalo, on tam statek utopil — a na konec tam sám zahynul. Od toho času jáma ta zove prý se »Kubovou«.