Keď idú peršiva (poprvé) krávy na poľa, vežne pastýř so sebú vajca a pod každú kravu vajco pokuľa (koulí), bo livara (říká), že vtedy budú kravy caly rok také šumne (pěkné) okrúhle jak vajco.

Keď čarna kura (slepice) perše vajco zneše a keď dakto (někdo) položi vajco pod pazuchu (paždí), nesmi še šmac ani modlić a keď z vajca vyndze kurěe, tak mu budze peneži nosič.

Pred Dzurom (sv. Jiří) keď najdu stare ľudze bramuškovu kopku (mraveniště), ta v nej ruky čuhaju (perou), že by še jim na žnivo (o žních) neobirali (nesbíraly, neotekly) ruky.

Male dzecko nešlebodno za nohy do kolisky (kolíbky) polo-žic, bo vtedy dzecko budze cigánskej natury.

Na Velku noc v perše svetok (hlavní svátek) rano, nesú ľudze pasky (velkonoční pečivo), vajca a všelijaké jedla do koscela, že by jim pleban (kněz) posvecil. Jak jim pleban posveci, ia každý še ponáhľa (pospíchá) domu za to, bo hvara, že kto skorši (dříve) pridze domu, ta že skorši pozvozi zarno (přiveze obilí) domu s poľa (s pole).

Keď na Jana (Křtitele) hermi (hřmí), budu orechy zamokłe (nedobre).

Keď kolimažar (kolomazník) pridze do valalu (dědiny), vtedy mu dzivky chcu ukrodnuc lopatu, s ktorú kolimaž dava; ktorá dzivka lopatu ukradne, ta še teho roku vydá (vdá) a frude mac dobrého muža.

Keď dakto (někdo) dajakú starú vec najdze vyrúcenú (vyhozenou), ta hvara, že to porobenisko (začarování) a kto ho pre-jdze (přejde), budze mac porobeno (učarováno).

Mleziva (mlezivo). Dojný dobytek, po otelení, vykotění (koza) dává mléko řídké, nedozrálé, s vodou smíšené, kterénm fikají snad všude mleziva, sdojky neb mladé mléko. Chce-li se označiti,- že kráva dojí mléko řídké, bez tuku, říká se, že jest jako mleziva; nebo, jako nemocné. »Co pak naše straka, (vypravuje mi panímáma Pěnkavová), tu aby líbal! ta má mléko samou smetanu, zrovna hustou žlutinu, ale od čer-jiušky je to mléko jako mlaziva; kouska choutky ani barvy to nemá; zrovna se nese do modra jako psotnik. Jakoby připosto-jiávalo.« Eovněž člověk chorého vzezření se zove, že je jako jnleziva.