na pole, háje, lesy, luka k Vyzovioům, na širou, jak slovanské oko modrou oblohu, vzrůstala mi v duši touha vyjádřiti hudbou tento dojem — zápas, klid, vítězství.

Umínil jsem si zajíti odpoledne do Mlatcové, rodiště Bartošova — tou cestou, kudy on jako malý chlapec do školy chodíval. Ovšem dnes, nyní už neznělo mi jako kdysi Bartošovi v sluch táhlé hojákání pastevců s okolních vrchů, ani cinkot pasoucích se krav, ani z hospody ryčně nezazněla »Kůlaná«, nepotkával jsem chlapců v blankytně modrých nohavicích, jak se zde nosily, a cihlově rudých vestách. Ten svět zanikl...

Mlatcová — pěkná dědinka starobylého rázu. Malí chlapci si hrají na trávníku, housata se zažloutnou a zašvitoří v zelené trávě. Škola — před ní pomník ve válce padlým Mlatcovjanům. Strašný dokument slavné doby, kdy historie se rázem posunula v před... Ptám se, kde bydlel F. Bartoš? »Tam hoře výš!« Ptám se dále. »Tam na rohu, jak bývala hospoda.« Podle fotografie z »Českého Lidu« poznávám nově vystavěný domek na místě, kde býval rodný dům Bartošův. Poznávám místo, kde Bartoš psal svůj velký Dialektický slovník, kde poslední léta žil a zemřel veliký, zasloužilý a nedoceněný sběratel písní svého lidu. Přijdu blíže, zamyšlen zírám do oken, z nichž hle-dívala selsky výrazná Bartošova tvář — a z těchto oken jako výsměch mému lyrickému vznětu zněl chraplavý marš gramofonu ... Se skloněnou hlavou šel jsem zpět ke Zlínu. V mysli se mi rýsovaly kontury druhé klavírní sonáty »Památce velikého člověka*.*)

Jako Božena Němcová, tak i K. J. Erben všímal si pilně chodského svérázu a byl ve zdejším okolí častým hostem. Srnův »Místopis král. města Domažlic* na př. udává, že »Erben přijel do Domažlic dne 21. června 1844 a ubytoval se u p. Bendy«.

Také Erbenovy »prostonárodní české písně a říkadla* a »České pohádky* svědčí o jeho horlivé činnosti sběratelské a bohaté kořisti, kterou si od nás odvážel. Mezi jeho věrnými a obětavými pomocníky stál v první řadě pozdější domažlický děkan Karel Jos. Hájek., Zanechal po sobě úctyhodnou práci rukopisnou, kterou sám nazval: »Paměti děkana Karla Hájka*.